Systém – Ucelená množina vzájemně propojených prvků (komponent, procesů, dat, lidí a technologií), které společně plní definovanou funkci nebo poskytují službu v určitém kontextu.
Softwarový systém – Část systému tvořená softwarovými komponentami, rozhraními, datovými strukturami a podpůrnými službami, realizující specifické funkce.
Prvek systému (systémový prvek / komponenta) - Část systému, která vykonává specifickou funkci a je možné ji samostatně navrhovat, vyvíjet, testovat nebo integrovat.
Rozhraní – Prostředek interakce mezi prvky systému nebo mezi systémem a externí entitou (uživatelem, jiným systémem, službou). Rozhraní definuje formát výměny dat, chování, protokoly či časování.
Hranice systému – Vymezení funkčního rozsahu systému: co je uvnitř systému (internal scope) a co s ním pouze interaguje (external entities).
Požadavek – Formální vyjádření potřeby zainteresované strany nebo vlastnosti, kterou má systém poskytovat. Požadavek může být funkční nebo nefunkční.
Funkční požadavek – Definuje, co má systém dělat (funkce, procesy, scénáře, transformace dat).
Nefunkční požadavek – Definuje, jak má být funkce poskytována. Může zahrnovat výkon, bezpečnost, spolehlivost, dostupnost, použitelnost, údržbu, kapacitu atd.
Požadavky na rozhraní – Požadavky popisující interakce mezi systémem a externími systémy, uživateli nebo službami; zahrnují formáty dat, protokoly, chování, přechodové stavy a omezení.
Implementační omezení – Technické, procesní nebo provozní limity, které ovlivňují návrh nebo implementaci (např. technologie, prostředí, legislativa, výkonové limity).
Atribut požadavku – Doplňující informace o požadavku, jako je zdůvodnění, priorita, sledovatelnost, metoda ověření, riziko či vazby na testovací případy.
Sledovatelnost (traceability) - Schopnost propojit požadavek s prvky návrhu, architektury, testovacími případy a výstupy procesů během celého životního cyklu.
Kritické výkonnostní ukazatele (KPI) - Měřitelné parametry popisující očekávané výkonnostní vlastnosti systému, které umožňují jejich ověření během vývoje a validace.
Architektura – Strukturovaný soubor konceptů, vlastností, funkcí, rozhodnutí a vztahů mezi prvky systému, reprezentovaný pomocí architektonických modelů a pohledů.
Architektonický pohled – Reprezentace systému z hlediska určitých obav nebo zájmů konkrétní skupiny zainteresovaných stran.
Architektonický model – Formální nebo vizuální popis struktury a chování systému na definované úrovni abstrakce.
Kandidátská architektura – Možná varianta architektonického řešení, která se posuzuje a porovnává na základě stanovených kritérií.
Base line architektura – Schválená a řízená verze architektonických modelů a pohledů, která slouží jako referenční základ pro další vývoj.
Technický návrh (design) - Podrobná specifikace struktury, dat, rozhraní, logic flows, algoritmů a interních vlastností prvků systému.
Designový artefakt – Dokument nebo model reprezentující návrh: datový model, pseudokód, ER diagram, specifikace rozhraní, prototyp, scénáře, matice práv, UML diagramy apod.
Designová strategie – Metodický rámec popisující přístup k návrhu — dělení na prvky, použití návrhových vzorců, abstrahování, prioritizace vlastností apod.
Implementace – Proces vytváření softwarových jednotek, konfigurace komponent, integrace prvků nebo adaptace existujícího softwaru.
Softwarová jednotka – Nejmenší implementační prvek (soubor kódu, modul, skript, služba), který může být samostatně testován.
Balíček / kontejnerizace – Forma distribuce softwarového prvku, která zajišťuje jeho přenositelnost a opakovatelné nasazení.
Integrace systému – Postupné spojování implementovaných systémových prvků do celého řešení v souladu s architekturou a požadavky.
Verifikace (QA) - Proces ověření, zda je produkt postaven správně, tedy zda splňuje specifikované požadavky, architekturu a design.
Validace (UAT) - Proces potvrzení, že byl postaven správný produkt, který splňuje obchodní cíle a potřeby uživatelů v reálném prostředí.
Anomálie – Odchylka, chyba nebo nesrovnalost zjištěná během verifikace, integrace, nasazení nebo validace.
Evoluční model životního cyklu – Model umožňující inkrementální a iterativní vývoj, kdy se systém postupně zpřesňuje podle nových informací a zpětné vazby.
Iterace – Opakované použití procesu za účelem zpřesňování výstupů, řešení konfliktů nebo doplnění chybějících informací.
Souběžnost procesů – Procesy vývoje (požadavky, architektura, návrh, implementace, testování) probíhají paralelně a vzájemně se ovlivňují.
Agilní přístup – Metoda vývoje založená na krátkých iteracích, inkrementálním dodávání, neformálních kontrolních bodech a důrazu na zpětnou vazbu stakeholderů.
Zainteresovaná strana – Osoba, tým nebo organizace, které mají zájem na výsledku systému nebo jsou jím ovlivněny.
Pracovní tým – Seskupení odborníků odpovědných za konkrétní proces (např. Business Analysa Team, Solution Development Team).
Mapa zainteresovaných stran – Dokument mapující role, vliv, zapojení a odpovědnosti zainteresovaných stran v jednotlivých procesech.