¶ Hodnoticí kritérium: Fakultativní funkční požadavky
Hodnocení softwarových řešení vychází z funkčních a nefunkčních požadavků definovaných v technické specifikaci. Funkční požadavky popisují, co má software dělat, například konkrétní moduly nebo chování programu, zatímco nefunkční požadavky určují kvalitu, bezpečnost či výkonnost softwaru.
Klíčovým prvkem je rozdělení na povinné („must have“) a volitelné („nice to have“) požadavky. Fakultativní, tedy volitelné požadavky umožňují zohlednit dodatečné funkcionality, které zvyšují kvalitu řešení, a tím motivují dodavatele k nabídce hodnotnějšího softwaru. Tento přístup podporuje výběr optimálního řešení, které splňuje nejen základní potřeby, ale přináší i přidanou hodnotu.
¶ 1. Popis kritéria
V tomto případě hodnotíme funkční požadavky na požadovaný software. Funkční a nefunkční požadavky obvykle bývají vymezeny v technické specifikaci poptávaného softwaru.
Funkčním požadavkem se rozumí takový požadavek, který explicitně popisuje, co má software dělat a jakými konkrétními funkcemi nebo procesy má disponovat. Typicky jde o požadavky na konkrétní moduly, které mají v softwaru existovat (např. evidence, reporty, vyhledávání, workflow, schvalovací procesy), nebo na chování programu za různých okolností (např. co se stane, když uživatel přidá neúplná data). Funkční požadavky slouží k jasnému vymezení rozsahu a chování softwarového řešení a představují výchozí podklad pro samotnou analýzu a návrh řešení.
Oproti tomu nefunkčním požadavkem se rozumí takový požadavek, který nespecifikuje konkrétní funkcionalitu, ale určuje vlastnosti nebo parametry softwaru, které zajišťují jeho kvalitu, provoz, bezpečnost, výkonnost či dostupnost. Typickými příklady nefunkčních požadavků jsou požadavky na odezvu systému, zátěž, uživatelskou přívětivost (UX/UI), možnosti integrace s okolními systémy nebo bezpečnostní opatření (např. šifrování, dvoufaktorová autentizace).
Hodnocení dle tohoto kritéria lze využít primárně pro funkční požadavky a spočívá v tom, že některé požadavky dodavatel potřebuje v každém případě; často je označujeme jako obligatorní požadavky (must have).
Oproti tomu může existovat celá řada funkčních či nefunkčních požadavků, které dodavatel nutně nepotřebuje, ale považoval by software za kvalitnější, pokud by jej splnil. Hovoříme o tzv. fakultativních požadavcích (nice to have).
Představované hodnoticí kritérium využívá fakultativní funkční požadavky. Dodavatel se může rozhodnout, že určité volitelné požadavky splní, za což pak v procesu hodnocení získá více bodů v tomto kritériu. Zadavatel pak dostane kvalitnější software, resp. software, který umí více funkcionalit.
¶ 2. Kdy toto kritérium využít?
Toto kritérium je vhodné zohlednit zejména v těchto případech:
- Zadavatel chce nad rámec obligatorních požadavků, tj. nezbytného funkčního i nefunkčního minima, ocenit také přidanou hodnotu v podobě doplňkových vlastností či rozšířených funkcí, které sice nejsou nezbytné, ale mohou významně přispět ke kvalitě a užitné hodnotě softwaru (fakultativní požadavky).
- Rozsah poptávaného softwaru lze jednoznačně popsat z hlediska klíčových i volitelných funkcí a současně lze stanovit jasná kritéria nebo metriky pro hodnocení jejich naplnění. Například pokud je v zadávací dokumentaci srozumitelně vymezeno, co přesně software musí umět a za jakých provozních podmínek (povinné funkční a nefunkční požadavky), a současně jsou definovány další doplňkové požadavky, které zadavatel chce posuzovat a bodově zvýhodnit.
- Existuje prostor pro konkurenci mezi uchazeči v tom, jak kreativně či nadstandardně dokážou splnit určitý soubor požadavků. Zadavatel tak může motivovat dodavatele k nabídce inovativních či vylepšených řešení, která nejsou striktně vyžadována, ale mohou pro zadavatele představovat vyšší přínos.
- Vyžadujete dlouhodobě udržitelné a snadno rozšiřitelné řešení, které může v budoucnu reagovat na nové potřeby, a proto se v hodnocení odměňuje vyšší flexibilita či volitelné funkce (např. možnost jednoduše přidávat moduly nebo integrovat další systémy).
V praxi toto kritérium oceníte tehdy, když je pro vás klíčové nejen splnění minimálního zadání, ale také rozlišení a spravedlivé ohodnocení dalších parametrů či funkcí, jež mohou zefektivnit provoz, usnadnit práci uživatelů nebo zvýšit spolehlivost a bezpečnost softwaru.
¶ 3. Jakou dát hodnoticímu kritériu váhu?
Pro určení rozmezí jsou zásadní 2 kritéria, a to dodržení:
- zásady přiměřenosti, transparentnosti a zákazu diskriminace (§ 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění, dále jako „ZZVZ“) a
- zásad 3E (Směrnice 2014/24/EU) transponovaných v § 114 odst. 2 ZZVZ (nejvýhodnější poměr nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality)[1].
CITACE:
Připomínám, že vymezení hodnoticích kritérií (a jejich vah) zcela závisí na uvážení zadavatele, a to do té míry, že hodnoticí kritéria by měla být stanovena takovým způsobem, aby umožnila zadavateli vybrat nejvhodnější nabídku s ohledem na jeho požadavky a potřeby a aby vyjadřovala nejvýhodnější poměr nabídkové ceny a kvality.
(z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, č.j. 31780/2025/161, ze dne 26. 8. 2025)
Toto ustanovení (pozn.: § 6 ZZVZ) totiž v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona o veřejných zakázkách, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky.
(z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. 1 Afs 20/2008-152 ze dne 5. 6. 2008)
Právě povinnost zadavatele postupovat v souladu se zásadami 3E, tedy hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti (byť v ZZVZ výslovně nepsaných, ale minimálně z rozhodovací praxe vyplývajících) a tím obdržet co možná nejlepší hodnotu za peníze („value for money“), pak znamená, že zadavatel musí být schopen přiřazené váhy vyjádřit a zejména i objektivně obhájit, i finančně. Za tímto účelem by si měl předem udělat ekonomickou analýzu jednotlivých kvalitativních hodnotících kritérií (jejich nákladovosti) včetně přidělovaných bodů a použitých vah, kdy takové nastavení hodnocení by mělo upřednostňovat nabídky s ideálním poměrem očekávané kvality (užitné hodnoty) za ještě přiměřenou cenu, tzn. aby pokud možno výrazně nerostl mezní náklad na další hodnocený bod kvality, kdy taková vyšší kvalita by se už pak ekonomicky zadavateli nevyplácela (samotná existence a dodržení formalizovaného procesu zadávacího řízení dle zákona o zadávání veřejných zakázek podle nás k naplnění zásad 3E nestačí). Zároveň by takto zjištěná modelová cena měla odpovídat i obvyklým cenám na trhu (z důvodu zachování zásady zákazu diskriminace a současně, aby se zadavateli vůbec sešly nějaké nabídky do zadávacího řízení).
V případě vícekriteriálního hodnocení je potřeba mít na paměti, že správnost celkového hodnocení nabídek je přímo determinována správností stanovení předpokládané hodnoty, vah jednotlivých kritérií (případně jiného matematického vztahu mezi nimi) a rozsahu jejich bodového hodnocení. Pokud se správně stanoví předpokládaná hodnota veřejné zakázky a od toho se odvíjející váha (která znamená pro zadavatele ještě přiměřenou akceptovatelnou cenu za jeden bod kvality, kdy takový bod kvality se mu zároveň ekonomicky vyplatí) a přiměřeně velké bodové rozptyly, je dle našeho názoru v praxi vhodné užít tradičního matematicky lineárního způsobu hodnocení nabídek, se kterým pracujeme standardně i v rámci této metodiky (v takovém případě totiž pak nedochází k příliš velké odchylce od teoreticky ideálního a přesného hodnocení založeného na mezních užitcích za každý další prvek kvality).
Obecně lze uvedenou „ekonomičnost“ vyjádřit tak, že:
{[Cena za nejkvalitnější nabídku (cena za nabídku se 100 % bodů za kritérium kvality fakultativních funkčních požadavků) * váha kritéria ceny] + [100 % bodů za kvalitu fakultativních funkčních požadavků * váha kritéria kvality]} - {[Předpokládaná hodnota * váha kritéria ceny] + [0 % bodů za kvalitu fakultativních funkčních požadavků]} ≤ zásada přiměřenosti a 3E (ekonomicky vyjádřený přínos pro zadavatele musí být rovný nebo vyšší než navýšení ceny spojené s navýšenou kvalitou fakultativních funkčních požadavků.
Dané podle nás odpovídá i ustanovení § 114 odst. 2 ZZVZ, které stanoví, že ekonomická výhodnost nabídek se hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality. Obdobně v předchozím zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, bylo uvedeno, že rozhodne-li se zadavatel pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí hodnotící kritéria tak, aby vyjadřovala vztah užitné hodnoty a ceny. Viz k danému i metodika Ministerstva pro místní rozvoj pro hodnocení nabídek dle ekonomické výhodnosti[2], ve které se uvádí, že procesně v rámci tohoto přístupu dochází k oceňování požadovaných vlastností v porovnání s jejich náklady. Výsledkem pak může být, že bude ekonomicky výhodnější koupit dražší produkt, pokud jeho vlastnosti budou znamenat dostatečně vysoký přínos pro dosažení cílů zadavatele. Tato metodika současně stanoví, že kritéria musí souviset s plněním veřejné zakázky a měla by mít souvislost s užitnou hodnotou zboží. Dle této metodiky by se zadavatel současně měl mj. ptát „jaké přínosy by měla vyšší dosažená hodnota u konkrétního kvalitativního kritéria? O kolik bychom byli ochotni zaplatit více, aby byla dosažená kvalita vyšší?“[3].
Zároveň vždy platí, že váha ceny by nikdy neměla být marginální – zajišťuje tlak na efektivní hospodaření s veřejnými prostředky a omezuje riziko předražených zakázek. Musí tedy být dostatečná, aby motivovala uchazeče k optimalizaci „kvalitativně orientované“ cenové nabídky.
Komentář č. 1:
Zmiňovaná ekonomická modelace je založena na myšlence, že zadavatel postupně iteruje vzájemné váhy a podle nich, vycházeje z nějaké předpokládané hodnoty, postupně při různých vahách modeluje nabídkovou cenu nejlevnější, ale nejméně kvalitní hypotetické nabídky a nabídkovou cenu nejdražší, ale nejkvalitnější hypotetické nabídky, a podle toho se tak dopočítává i ceny „jednoho bodu kvality“ při dané váze. Tuto cenu, která musí být zároveň i v jeho rozpočtových možnostech, by si pak měl porovnat se stávajícím jiným nákladem, který bez dané kvality vynakládá, nebo který by jinak prokazatelně vynakládal (a který by při dané kvalitě odpadl) a tato cena za kvalitu musí být menší nebo maximálně rovna takovému jinému nákladu.
Obecně pro spíše nižší váhu fakultativních funkčních požadavků ve vztahu k cenovým kritériím svědčí i následující skutečnosti:
- nižší priorita fakultativních požadavků – nejedná se o klíčové požadavky na základní funkčnost; jedná se o fakultativní funkční požadavky, které nejsou esenciálně nutné pro základní fungování systému či produktu, ale pouze jej vylepšují (přinášejí vyšší kvalitu);
- kompenzace s nízkými náklady – fakultativní požadavky nejsou kriticky nutné pro hlavní fungování systému, investice do takových požadavků mohou proto být omezené na minimum, aniž by to ovlivnilo fungování systému;
- postupné vylepšování – fakultativní požadavky mohou být po uzavření smlouvy rozšířeny (vyhrazená změna závazku, nepodstatná změna závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku), a proto není potřeba investovat do nejvyšší kvality v rámci probíhajícího zadávacího řízení;
- riziko nízké návratnosti investice – u fakultativních požadavků není jisté, že je potencionální uživatelé systému skutečně využijí, a proto je hospodárnější nastavit hodnoticí kritéria s převažující váhou nabídkové ceny kvůli návratnosti zadavatelovi investice.
Každé hodnotící kritérium pak musí mít přiřazenou váhu v celkovém hodnocení (nebo jiný matematický vztah vůči ostatním hodnotícím kritériím) a jasně definovaný způsob bodování. Je důležité, aby[4]:
- Hodnotící kritéria (včetně možných subkritérií) byla měřitelná, objektivní, přiměřená a měla přímou souvislost s poptávaným předmětem plnění.
- Měla zároveň pozitivní ekonomický dopad na ekonomiku realizace projektu (dodržení zásady 3E), a to včetně jejich bodového hodnocení a zadavatel by měl být schopen tyto pro něj ekonomicky výhodné provazby prokázat pro případ kontroly/přezkumu (např. lze kvalifikovaně odhadnout, že příslušné aplikované fakultativní požadavky povedou k rychlejší práci s informačním systémem, což má pozitivní dopad na náklady a provoz zadavatele).
- Způsob hodnocení byl transparentní.
- Požadavky byly přiměřené předmětu zakázky.
- Existovala jasná metodika hodnocení.
Alternativně lze využít i tzv. funkčního přepočtu nabídkové ceny. Funkční přepočet ceny znamená, že zadavatel upraví nabídkovou cenu o hodnotu odpovídající přínosu získaného v rámci získané kvality. Jinými slovy – „očistí“ cenu od hodnoty přidané kvality a teprve takto přepočtenou cenu používá pro hodnocení.
Doporučujeme přitom užít spíše procentuálního snížení ceny – za každý dosažený bod kvality se cena nabídky sníží o předem definované procento; například každý bod snižuje cenu o 1 % – při zisku 3 bodů by tak cena byla „fiktivně“ snížena o 3 % (absolutní snížení ceny snižuje ceny nerovnoměrně v návaznosti na jejich výši a tím se hodnocení „pokřivuje“, u relativního procentuálního snížení tento problém odpadá). Tímto způsobem je zajištěno, že body za kvalitu nejsou pouze abstraktní metrikou, ale mají reálný ekonomický dopad. Veřejný zadavatel tímto postupem vytváří cenovou brzdu pro kvalitativní přirážku a zároveň zachovává motivační efekt kvalitativního kritéria. Zavedení funkčního přepočtu ceny také usnadňuje transparentní srovnání nabídek – zejména v případech, kdy rozdíl v kvalitě není příliš vysoký, ale cenový rozdíl je značný. Umožňuje rovněž efektivněji obhájit výběr vítězné nabídky při kontrole přiměřenosti veřejných výdajů.
Hodnocení nabídek
Hodnocení nabídek bude provedeno v souladu s ustanovením § 114 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“) podle jejich ekonomické výhodnosti.
Ekonomická výhodnost nabídek bude hodnocena v souladu s ustanovením § 114 odst. 2 věty první zákona o zadávání veřejných zakázek podle nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality.
Pravidla pro hodnocení nabídek
Zadavatel stanovil v souladu s ustanovením § 115 zákona o zadávání veřejných zakázek níže uvedená kritéria hodnocení.
Hodnoticí kritéria byla zvolena v následující struktuře:
a) nabídková cena – váha 75 %;
b) fakultativní funkční požadavky – váha 25 %.
Dodavatel uvede údaje o nabídkové ceně do návrhu smlouvy, jehož závazný vzor tvoří nedílnou součást zadávací dokumentace jako její příloha č. 1. [Více viz komentář č. 2.]
Dodavatel uvede nabízené řešení v rámci kritéria fakultativních funkčních požadavků do přílohy č. 2 k zadávací dokumentaci označené jako Tabulka fakultativních funkčních požadavků. [Více viz komentář č. 4.]
Komentář č. 2:
Zadavatel je povinen všechny obdržené nabídky do veřejné zakázky seřadit vzestupně podle jejich nabídkové ceny za plnění veřejné zakázky. Nabídka s nejnižší nabídkovou cenou bude figurovat jako čitatel pro celkový výpočet získaných bodů v daném hodnoticím kritériu.
Je zde zároveň nutné zmínit následné vynásobení obdržených bodů koeficientem váhy hodnoticího kritéria (v modelovém příkladě se jedná o koeficient 0,75 neboli 70 %; pokud bude váha hodnoticího kritéria pro nabídkovou cenu 80 %, tak bude koeficient 0,80 apod.).
¶ 4. Vzor do zadávací dokumentace
Do textu zadávací dokumentace je vhodné vložit následující kapitolu Hodnocení nabídek:
Způsob hodnocení kritéria nabídkové ceny
Nabídce s nejnižší nabídkovou cenou ze všech hodnocených nabídek bude přiřazeno 100 bodů. Ostatním nabídkám bude přidělena bodová hodnota stanovená násobkem čísla 100 a poměru hodnoty nejvýhodnější nabídky (tj. nabídky s nejnižší nabídkovou cenou) k nabídce hodnocené. Výpočet odpovídá následujícímu vzorci:
Takto získaný počet bodů bude vynásoben koeficientem 0,75 (tj. váhou dílčího hodnoticího kritéria nabídkové ceny) a následně matematicky zaokrouhlen na dvě desetinná místa.
Způsob hodnocení kritéria fakultativních funkčních požadavků
V tomto hodnoticím kritériu se bude hodnotit, do jaké míry je dodavatel ochotný přistoupit k naplnění dalších funkčních požadavků nad rámec obligatorně vymezených funkčních požadavků dle technické specifikace, která tvoří přílohu této zadávací dokumentace. Bude se zohledňovat, zda se dodavatel zaváže implementovat technická řešení, která přesahují splnění minimálních technických požadavků uvedených v technické specifikaci.
V technické specifikaci je obsažen seznam veškerých požadavků, tj. požadavků, které jsou povinné a jsou v tomto seznamu označeny jako obligatorní (must have), a požadavků nad rámec těchto minimálních, které jsou označeny jako fakultativní (nice to have).
Právě tyto fakultativní požadavky budou předmětem hodnocení. V technické specifikace je u každého fakultativního požadavku vymezen počet bodů, který dodavatel získá, pokud se rozhodne tento funkční požadavek implementovat.
Dodavatel je povinen vyplnit přílohu č. 2 k zadávací dokumentaci označenou jako Tabulka fakultativních funkčních požadavků, kde u každého požadavku vyplní ANO či NE podle toho, zda se zaváže tento funkční požadavek implementovat.
Komentář č. 3:
Vzor předpokládá, že dodavatel zadá údaje o nabídkové ceně do návrhu smlouvy, jehož závazný vzor bude nedílnou součástí zadávací dokumentace. Je také možné uvést, že dodavatel uvede údaje o ceně do samostatné excelovské přílohy, jež bude tvořit nedílnou součást nabídky a zadávací dokumentace, s předem vytvořeným a zamčeným cenovým modelem nabídkové ceny (zadavatel musí v tomto cenovém modelu nastavit matematické vztahy výpočtu nabídkové ceny). Místo nabídkové ceny lze také pracovat s náklady životního cyklu, tedy s hodnocením na základě nejvýhodnějšího poměru nákladů životního cyklu a kvality, což lze v případě složitějších informačních systémů na míru jen doporučit. Ohledně nákladů životního cyklu viz i naše karta k této problematice.
Komentář č. 4:
Doporučuje se, aby dodavatel vyplnil údaje o fakultativních funkčních požadavcích do samostatné přílohy zadávací dokumentace, kde u každého požadavku vyplní ANO či NE podle toho, zda se zaváže tento funkční požadavek implementovat, či nikoliv. Konkrétní znění může znít např. takto: „Dodavatel uvede nabízené řešení v rámci kritéria fakultativních funkčních požadavků do závazné tabulky fakultativních funkčních požadavků, která tvoří přílohu č. 2 k zadávací dokumentaci.“
Hodnocení tohoto hodnoticího kritéria bude provedeno následovně. Nejlépe hodnocená nabídka získá 100 bodů, nabídky ostatní získají bodové hodnocení dle vzorce:
Takto získaný počet bodů bude vynásoben koeficientem 0,25 (tj. váhou dílčího hodnoticího kritéria fakultativních funkčních požadavků) a následně matematicky zaokrouhlen na dvě desetinná místa.
Komentář č. 5:
Zadavatel je povinen sečíst všechny obdržené body garantovaných fakultativních funkčních požadavků dodavatelů z tabulky se seznamem fakultativních funkčních požadavků. Následně sečtené celkové body zadavatel seřadí sestupně tak, že nabídka s nejvyšším počtem bodů bude figurovat jako jmenovatel pro celkový výpočet získaných bodů v daném hodnoticím kritériu.
Je zde zároveň nutné zmínit následné vynásobení obdržených bodů koeficientem váhy hodnoticího kritéria (v modelovém příkladě se jedná o koeficient 0,25 neboli 25 %; pokud by váha hodnoticího kritéria pro toto dílčí kritérium byla 20 %, tak bude koeficient 0,20 apod.).
Celkové hodnocení
Celkový počet získaných bodů je dán součtem počtu bodů získaných v rámci dílčích hodnoticích kritérií. Nabídka, která získá nejvyšší počet bodů, bude vyhodnocena jako nabídka ekonomicky nejvýhodnější.
Ostatní nabídky budou seřazeny dle počtu získaných bodů sestupně za nejvýhodnější nabídkou a jejich pořadí bude očíslováno. Pokud dvě či více nabídek dosáhnou stejné bodové hodnoty představující celkové hodnocení nabídky, pak ekonomicky nejvýhodnější nabídkou bude ta, která získá nejvyšší bodový zisk v takovém kritériu hodnocení, které má nejvyšší váhu. Pokud ani postupem podle předchozí věty nebude možné určit konečné pořadí nabídek, rozhodne o konečném pořadí los. Zadavatel provede losování za účasti zástupců dodavatelů, kteří podali nabídku a kteří nebyli vyloučeni ze zadávacího řízení, a které za tím účelem vyzve. Pozvánku k účasti na losování obdrží dotčení dodavatelé e-mailem nejpozději tři dny před dnem losování. Nepřítomnost zástupce dodavatele na losování není důvodem ke zrušení či nekonání losování.
Komentář č. 6:
Zadavatel je povinen sečíst všechny obdržené body, která udělil na základě pravidel uvedených v zadávací dokumentaci, a na základě toho určit pořadí nabídek.
Vzorovou formulaci řazení nabídek dle jejich ekonomické výhodnosti v případě rovnosti bodů lze dále rozšířit (před konáním losování) o bodový zisk v dalších případných kritériích hodnocení sestupně dle jejich váhy, pokud i u kritérií hodnocení s vyšší vahou je počet bodů shodný (tj. u hodnocení více než dvoukriteriálním). Případně lze stanovit, že v případě rovnosti bodů bude za ekonomicky nejvýhodnější považována nabídka s nejnižší nabídkovou cenou.
Na co je nutné pamatovat v zadávací dokumentaci?
Je nutné pamatovat na skutečnost, že k zadávací dokumentaci musí být přiloženy alespoň dvě přílohy:
- Technická specifikace předmětu plnění, která musí obsahovat seznam veškerých funkčních požadavků, přičemž u každého musí být uvedeno, zda se jedná o funkční požadavek obligatorní či fakultativní; v případě fakultativních je nutné uvést počet bodů, které dodavatel získá. Zároveň je vhodné v rámci závazných smluvních podmínek sankcionovat i případné nesplnění takových fakultativních funkčních požadavků (i proto, že jsou předmětem hodnocení).
- Tabulka fakultativních funkčních požadavků – jde o přílohu obsahující seznam fakultativních funkčních požadavků, kde u každého požadavku dodavatel vyplní ANO či NE podle toho, zda se zaváže tento funkční požadavek implementovat, či nikoliv. Tuto přílohu tedy vyplňuje dodavatel.
Technická specifikace předmětu plnění
Seznam všech funkčních požadavků v technické specifikaci může mít následující strukturu:
|
číslo |
název požadavku |
popis požadavku |
typ požadavku |
body |
|
1 |
Správa uživatelů |
Systém umožní správu uživatelských účtů a jejich oprávnění |
obligatorní |
- |
|
2 |
Automatické notifikace |
Systém bude posílat automatické notifikace a upozornění o důležitých událostech uživatelům |
fakultativní |
1 bod |
|
3 |
Auditovatelnost operací |
Každá změna provedená v systému bude auditovatelná, včetně historie úprav |
obligatorní |
- |
|
4 |
Reportování a analýzy |
Možnost generování detailních reportů a analytických dat pro manažerské rozhodování |
fakultativní |
2 body |
V tomto případě jde pouze o příklad. Skutečný seznam funkčních požadavků bude obsahovat nejspíše daleko více řádků a je také vhodné jednotlivé požadavky blíže rozepsat v technické specifikaci. Tabulka pak může obsahovat odkazy na kapitoly technické specifikace, kde jsou požadavky blíže rozepsány.
Tabulka fakultativních funkčních požadavků
Seznam fakultativních funkčních požadavků, který vyplňuje dodavatel, může mít následující strukturu:
|
číslo |
název požadavku |
doplní dodavatel (dodavatel zaškrtne vyhovující) |
body |
|
2 |
Automatické notifikace |
ANO / NE |
1 bod |
|
4 |
Reportování a analýzy |
ANO / NE |
2 body |
Doporučujeme zadavateli vypracovat seznam fakultativních funkčních požadavků s jasně danou strukturou, aby zadavatel následně obdržel porovnatelné nabídky od dodavatelů a bez rizika nejasností v jejich nabídkách (hodnoticí kritéria nelze po skončení lhůty pro otevírání nabídek, potažmo lhůty pro podání žádosti o účast nebo předběžných nabídek zadavatelem měnit).
¶ 5. Modelová situace
V tomto modelovém zadání hodnotíme pouze cenu a fakultativní funkční požadavky s různými vahami. Cenu pro účely tohoto modelu zjednodušujeme na celkovou cenu (může jít samozřejmě o vyčíslení nákladů celého životního cyklu informačního systému nebo části tohoto cyklu). V kritériu fakultativní funkční požadavky je možné získat max. 50 bodů.
Vždy budeme mít pět modelových uchazečů o veřejnou zakázku:
- uchazeč A – uchazeč s nejlevnějším a nejméně kvalitním řešení nezíská žádné body za kvalitu (0 bodů), ale nabízí své řešení za pouhých 8.000.000 Kč (20 % pod průměrnou cenou);
- uchazeč B – nabízí stále podprůměrnou cenou (9.000.000 Kč), nicméně jeho řešení naplňuje 10 % fakultativních funkčních požadavků (5 bodů);
- uchazeč C – průměrný uchazeč získá 25 bodů v kvalitativním hodnoticím kritériu za 10.000.000 Kč;
- uchazeč D – nabízí cenu nad průměrem (11.000.000 Kč), nicméně jeho řešení naplňuje 90 % fakultativních funkčních požadavků (45 bodů);
- uchazeč E – uchazeč s nejdražším a nejkvalitnějším řešení nabízí řešení za plných 50 bodů ovšem za nejvyšší cenu 12.000.000 Kč (20 % nad průměrnou cenou).
Na základě váhy kvalitativního hodnoticího kritéria (5 %, 15 %, 25 %, 35 % až 45 %) můžeme pozorovat, jak se mění vítězný uchazeč. Pro nás je však významné, jaký je vztah jednoho bodu za kvalitu k nárustu ceny, tzn. mezní náklad na jeden bod kvality – o kolik může být nabídka dražší, aby získala o jeden bod navíc v celkovém hodnocení díky vyššímu bodovému zisku v kritériu kvality.
Metoda mezního hodnocení kvality je ideální a dle našeho názoru i jedinou odpovídající objektivní skutečnosti (reálným mezním užitkům), v praxi je však prakticky nemožné takové mezní užitky řádně vypočítat (ohodnotit) v rámci přípravy zadávací dokumentace, proto se pro zjednodušení přikláníme k dnes už běžně využívanému lineárnímu modelu hodnocení, který používáme i v našem modelovém případu. Doporučujeme rovněž stanovit hodnotící (sub)kritéria s menšími bodovými rozptyly mezi případnými kvalitativními stupni, aby na pomyslné geometrické křivce (funkci) toto hodnocení co možná nejvíce kopírovalo křivku mezních užitků. Alternativně a teoreticky k lineárním modelům lze použít i multiplikativních (exponenciálních) modelů, ale takovou variantu považujeme v praxi za také výrazně obtížnou, neboť pomocí exponentu by se muselo přidělovat i samotné bodové ohodnocení v rámci přípravy hodnotících parametrů, nejen samotné vyhodnocení nabídek).
Zásadní je však podle nás přitom zejména správně nastavit bodové hodnocení a váhy podle zásad 3E, a to bez ohledu na užitý hodnotící model. Jak už shora komentujeme, musí být ze strany zadavatele správně nastavené bodovací parametry prvků kvality, tak i jejich váhy. Oboje však musí pro zadavatele naplňovat prvek ekonomické výhodnosti, tj. ještě akceptovatelné ceny za každý jeden bod kvality, kdy takový bod kvality by se měl zadavateli ekonomicky vyplatit (měl by představovat ekonomickou úsporu), včetně přiměřeně stanovených přepočtových vah za dosažené body v každém prvky kvality. Právě řádně stanovené hodnotící stupnice (počty bodů v daném prvku kvality) a váhy (přepočet v poměru vůči ostatním hodnotícím kritériím) včetně stanovení mezí parametrů, které ještě budou hodnoceny, by měly zároveň ve svém důsledku i eliminovat jakékoli extrémy z podaných nabídek, tj. takové buď extrémně levné nabídky s minimálně kvalitou anebo naopak extrémně drahé s maximální kvalitou se pak v praxi ani „nesejdou“ do zadávacího řízení, a tak v rámci hodnocení ani takové extrémní řešení pak nebude dominovat nad řešením cenově a kvalitativně vyváženým a naopak bude bodově zvýhodněno (v literatuře se hovoří o tzv. Korhonenově paradoxu[5], který demonstruje, jak metoda váženého součtu může selhat při výběru vyvážené varianty, a to i když jsou zohledněny všechny váhy kritérií). V určitých specifických případech může být vhodné užít i metody hodnocení založené na absolutních bodových škálách, kdy zadavatel upustí od poměřování nabídek vůči sobě navzájem a bude je hodnotit podle absolutních kritérií (to znamená, že zadavatel předem stanoví bodovací stupnici nezávislou na konkrétních nabídkách).
Fakultativní funkční požadavky s vahou 5 %
|
uchazeč |
cena |
kvalita |
body za cenu |
body za kvalitu |
body za cenu |
body za kvalitu |
body celkem |
| uchazeč A | 8 000 000 Kč |
0 |
100,00 |
0,00 |
95,00 |
0,00 |
95,00 |
| uchazeč B | 9 000 000 Kč |
5 |
88,89 |
10,00 |
84,44 |
0,50 |
84,94 |
| uchazeč C | 10 000 000 Kč |
25 |
80,00 |
50,00 |
76,00 |
2,50 |
78,50 |
| uchazeč D | 11 000 000 Kč |
45 |
72,73 |
90,00 |
69,09 |
4,50 |
73,59 |
| uchazeč E | 12 000 000 Kč |
50 |
66,67 |
100,00 |
63,33 |
5,00 |
68,33 |
Při nízké váze kvalitativního kritéria hraje dominantní roli cena. Uchazeč A s nulovou kvalitou, ale nejnižší cenou jasně vítězí. Zvýšená kvalita (např. 50 bodů u uchazeče E) se při této váze nedokáže v hodnocení „zaplatit“, protože bodové přínosy za kvalitu nedokážou kompenzovat ztrátu za vyšší cenu.
Fakultativní funkční požadavky s vahou 15 %
|
uchazeč |
cena |
kvalita |
body za cenu |
body za kvalitu |
body za cenu |
body za kvalitu |
body celkem |
| uchazeč A | 8 000 000 Kč |
0 |
100,00 |
0,00 |
85,00 |
0,00 |
85,00 |
| uchazeč B | 9 000 000 Kč |
5 |
88,89 |
10,00 |
75,56 |
1,50 |
77,06 |
| uchazeč C | 10 000 000 Kč |
25 |
80,00 |
50,00 |
68,00 |
7,50 |
75,50 |
| uchazeč D | 11 000 000 Kč |
45 |
72,73 |
90,00 |
61,82 |
13,50 |
75,32 |
| uchazeč E | 12 000 000 Kč |
50 |
66,67 |
100,00 |
56,67 |
15,00 |
71,67 |
Rozdíly mezi uchazeči B, C a D se pohybují v řádech bodů či desetin bodů celkového hodnocení, ačkoli rozdíly v ceně jsou poměrně vysoké. Ačkoli uchazeči s vyšší kvalitou stále nevyhrávají, kritérium již začíná působit podpůrně v tom smyslu, že v případě, že dva uchazeči nabídnou blízkou cenu, pak rozhodující mezi nimi již může být právě kvalita.
Fakultativní funkční požadavky s vahou 25 %
|
uchazeč |
cena |
kvalita |
body za cenu |
body za kvalitu |
body za cenu |
body za kvalitu |
body celkem |
| uchazeč A | 8 000 000 Kč |
0 |
100,00 |
0,00 |
75,00 |
0,00 |
75,00 |
| uchazeč B | 9 000 000 Kč |
5 |
88,89 |
10,00 |
66,67 |
2,50 |
69,17 |
| uchazeč C | 10 000 000 Kč |
25 |
80,00 |
50,00 |
60,00 |
12,50 |
72,50 |
| uchazeč D | 11 000 000 Kč |
45 |
72,73 |
90,00 |
54,55 |
22,50 |
77,05 |
| uchazeč E | 12 000 000 Kč |
50 |
66,67 |
100,00 |
50,00 |
25,00 |
75,00 |
Při této váze se uchazeč D díky vysoké kvalitě poprvé dostává v hodnocení před nejlevnějšího uchazeče C. Zajímavé je ovšem pozorovat stejný bodový zisk uchazečů A i E, což je projevem už výše zmíněného tzv. Korhonenova paradoxu. Tento paradox poukazuje na jeden z problémů spojených s používáním standardizovaných hodnotících kritérií ve veřejných zakázkách. Při hodnocení nabídek podle více kritérií (např. cena, kvalita) často vzniká situace, kdy nabídka, která je extrémně silná v jednom kritériu (např. velmi levná), ale výrazně horší v ostatních, získá více bodů než vyvážená nabídka. Uchazeč E však stále naráží na příliš vysokou cenu. Kvalita se zde již reálně projevuje ve výsledném pořadí a stává se rozhodujícím faktorem pro uchazeče s lepším poměrem kvalita/cena.
Z pohledu efektivity přidané kvality je vhodné blíže zkoumat rozdíl mezi uchazeči C a D. Uchazeč D nabízí o 20 bodů více za kvalitu, ale jeho nabídka je zároveň o 1.000.000 Kč dražší. Mezní náklad na jeden bod kvality tedy činil 50 000 Kč (zatímco v porovnání nabídek uchazečů D a E by tento náklad činil až 200.000 Kč, tedy kvalita uchazeče E by se už na první pohled ekonomicky nevyplácela).
Fakultativní funkční požadavky s vahou 35 %
|
uchazeč |
cena |
kvalita |
body za cenu |
body za kvalitu |
body za cenu |
body za kvalitu |
body celkem |
| uchazeč A | 8 000 000 Kč |
0 |
100,00 |
0,00 |
65,00 |
0,00 |
65,00 |
| uchazeč B | 9 000 000 Kč |
5 |
88,89 |
10,00 |
57,78 |
3,50 |
61,28 |
| uchazeč C | 10 000 000 Kč |
25 |
80,00 |
50,00 |
52,00 |
17,50 |
69,50 |
| uchazeč D | 11 000 000 Kč |
45 |
72,73 |
90,00 |
47,27 |
31,50 |
78,77 |
| uchazeč E | 12 000 000 Kč |
50 |
66,67 |
100,00 |
43,33 |
35,00 |
78,33 |
Při váze 35 % se kvalita stává zásadním faktorem ovlivňujícím pořadí. Uchazeč D vítězí díky poměru ceny a kvality – nabízí výrazně lepší funkčnost než uchazeč C, přičemž cenový rozdíl je pouze 1.000.000 Kč. Uchazeč E sice nabízí maximální kvalitu, ale rozdíl v ceně vůči D (další 1.000.000 Kč navíc) jej znevýhodňuje.
Fakultativní funkční požadavky s vahou 45 %
|
uchazeč |
cena |
kvalita |
body za cenu |
body za kvalitu |
body za cenu |
body za kvalitu |
body celkem |
| uchazeč A | 8 000 000 Kč |
0 |
100,00 |
0,00 |
55,00 |
0,00 |
55,00 |
| uchazeč B | 9 000 000 Kč |
5 |
88,89 |
10,00 |
48,89 |
4,50 |
53,39 |
| uchazeč C | 10 000 000 Kč |
25 |
80,00 |
50,00 |
44,00 |
22,50 |
66,50 |
| uchazeč D | 11 000 000 Kč |
45 |
72,73 |
90,00 |
40,00 |
40,50 |
80,50 |
| uchazeč E | 12 000 000 Kč |
50 |
66,67 |
100,00 |
36,67 |
45,00 |
81,67 |
Při nejvyšší váze kvalitativního kritéria dosahuje uchazeč E, nabízející nejdražší, ale nejkvalitnější řešení, vítězství. Tento scénář ukazuje, že pokud zadavatel přisuzuje kvalitě takto vysokou váhu, je připraven akceptovat i výrazně vyšší cenu za maximální funkčnost. Uchazeč D, ačkoli stále nabízí velmi dobrou kvalitu, zůstává za vítězem o 1,17 bodu.
Z hlediska efektivity lze znovu porovnat uchazeče D a E. Dodatečných 5 bodů kvality při cenovém rozdílu 1.000.000 Kč, znamená že mezní náklad na jeden bod kvality činil 200.000 Kč. To je výrazně vyšší částka než při nižších vahách, což svědčí o tom, že v tomto nastavení je každý bod za kvalitu vysoce ceněný, resp. drahý a takto nastavené hodnocení by zřejmě neobstálo z pohledu zásad 3E.
Celkové zhodnocení
Modelová situace ukazuje, jak významně ovlivňuje váha kvalitativního kritéria výsledné pořadí uchazečů ve veřejné zakázce. Zatímco při nízké váze (5 %) dominuje nabídka s nejnižší cenou bez ohledu na kvalitu, při vyšší váze (35 % a více) se začíná kvalita výrazně prosazovat a ve váhovém nastavení 45 % již prakticky rozhoduje o vítězi.
Při váze 25 % se ukazuje rovnováha mezi cenou a kvalitou, resp. vyšší užitná hodnota za peníze – uchazeč D s výrazně vyšší kvalitou, byť s vyšší cenou (ale jen za mezní náklad 50.000, -- Kč) je schopen předstihnout průměrné řešení (uchazeč C). Z analýzy však rovněž vyplývá, že při ještě vyšších vahách kritéria kvality může výrazně růst mezní náklad na kvalitu. Například při váze 45 % činí mezní náklad za jeden bod kvality již 200.000 Kč. To znamená, že zadavatel v tomto nastavení implicitně přiznává každému dalšímu bodu kvality velmi vysokou hodnotu, a může tak nevědomky preferovat nabídku, která je sice kvalitní, ale z pohledu veřejných výdajů nepřiměřeně drahá. Pokud by zadavatel nepracoval pouze s matematickým vzorcem, možná by se rozhodl za několik funkčních požadavků (oceněných celkem 5 body) neplatit 1.000.000 Kč navíc. Ekonomické principy skutečně zdůrazňují, že racionální lidé myslí v mezních veličinách. Například známý ekonom N. Gregory Mankiw tento princip uvádí jako třetí princip svých deseti zásad ekonomie. Vyšší váha kvalitativního kritéria tedy nemusí přinést očekávaný výsledek a nemusí být ekonomicky výhodná.
Aby se zadavatel výše zmíněným rizikům vyhnul, doporučuje se zejména provést předem ekonomickou analýzu ještě přiměřené akceptovatelné ceny za jeden bod kvality (a dle toho nastavit příslušné váhy) nebo aspoň obecně nepřekračovat váhu 35 % u tohoto typu kritéria.
¶ 6. Příklady z praxe
¶ Vytvoření webové stránky Digitální a informační agentury dia.gov.cz
| Odkaz na portál NEN: | https://nen.nipez.cz/verejne-zakazky/detail-zakazky/N006-24-V00031857 |
| Zadavatel: | Digitální a informační agentura |
| Popis předmětu veřejné zakázky: | Předmětem veřejné zakázky je vytvoření nových webových stránek Digitální a informační agentury s doménou www.dia.gov.cz a dodání redakčního systému včetně zajištění podpory a rozvoje vytvořeného webu. |
| Druh veřejné zakázky | veřejná zakázka na služby |
| Druh zadávacího postupu | zjednodušené podlimitní řízení |
| Režim veřejné zakázky | podlimitní veřejná zakázka |
Vybrané části Výzvy k podání nabídky vč. zadávací dokumentace
Komentář č. 7:
Dodání kvalitnějšího řešení bylo hodnoceno jako subkritérium pod bodem d) kvalita navrženého řešení, a to v celkové váze 50 % tohoto subkritéria. Hodnocení kvality navrženého řešení na této úrovni váhy je možné, o to více je pak ale třeba, aby zadavatel měl odůvodněnu ekonomickou přínosnost (de facto užitnou hodnotu) takového kvalitativního kritéria, resp. jeho subkritérií (s ohledem na zásady 3E a vztah užitné hodnoty kvality a ceny). Obecně však doporučujeme a do budoucna se přikláníme k použití minimálně 50 % váhového zastoupení cenové složky (byť uznáváme, že vyšší kvalita plnění může ve svém důsledku vést i k úsporám).
Komentář č. 8:
V předmětné veřejné zakázce zadavatel postupoval tak, že do zadávací dokumentace včetně její přílohy č. 1 uvedl minimální povinné požadavky a požadavky fakultativní, které bodově hodnotil. Bodové ohodnocení (v tomto případě 1 až 12 bodů) by mělo vždy odpovídat zásadám přiměřenosti a 3E.
Komentář č. 9:
Zadavatel rovněž vytvořil speciální přílohu č. 3 výzvy (Předloha pro zpracování nabízených cen, hodnot a řešení pro účely hodnocení), do které dodavatel jednak zadává údaje o své nabídkové ceně za plnění veřejné zakázky, tak uvádí u každého fakultativního funkčního požadavku ANO či NE podle toho, zda se zaváže tento funkční požadavek implementovat či nikoliv.
Komentář č. 10:
V tomto textu je nutné upozornit na článek 9.9 zadávací dokumentace, ze kterého plyne požadavek na předložení „popisu nabízeného řešení, na základě kterého bude možné posoudit splnění hodnoticích kritérií i naplnění technické specifikace předmětu plnění“. Ve skutečnosti bylo ovšem hodnocení provedeno nikoli na základě popisu nabízeného řešení, ale pouze na základě přílohy, kde uchazeč vyplňoval, zda daný požadavek naplní (ANO/NE). Formulace v čl. 9.9 tedy může zmást uchazeče, že popis řešení bude předmětem hodnocení, a zadávací podmínky tak shledány za netransparentní. Doporučujeme v tomto případě nepožadovat popis řešení, pokud zadavatel nemá v plánu jej skutečně hodnotit a v rámci DIA se do budoucna vynasnažíme podobných potenciálních rozporů vyvarovat.
¶ Systém pro podporu akademického psaní a kontrolu originality akademických prací Univerzity Karlovy
| Odkaz na portál E-ZAK: | https://zakazky.cuni.cz/contract_display_5146.html |
| Zadavatel: | Univerzita Karlova, Rektorát |
| Popis předmětu veřejné zakázky: | Předmětem této veřejné zakázky je poskytnutí práva k používání služby a nasazení a provoz služby, která svými funkcionalitami poskytne podporu pro výuku a rozvoj kompetencí akademické integrity, včetně kontroly originality prací, pro studenty a zaměstnance Univerzity Karlovy, a to ve formě hostované služby SaaS – Software as a Service. |
| Druh veřejné zakázky | veřejná zakázka na služby |
| Druh zadávacího postupu | jednací řízení s uveřejněním zahájené oznámením |
| Režim veřejné zakázky | nadlimitní veřejná zakázka |
Vybrané části veřejné zakázky – zadávací dokumentace
Komentář č. 11:
Jako kvalitativní hodnoticí kritéria byly stanoveny kvalita kontroly originality akademického textu s vahou kritéria 50 % a fakultativní funkční požadavky v podobě funkčních parametrů nabízeného systému, u kterých byla váha stanovena na 30 %. Celá zakázka tak byla ze 80 % hodnocena kvalitativně a cenové kritérium bylo potlačeno i v rámci celkového hodnocení nabídek v případě rovnosti dosažených bodů. Podle nás by však mělo cenové kritérium představovat min. 50 % celkové váhy, a to z hlediska dosažení optimálního vztahu mezi hospodárností, účelností a efektivností (zásady 3E).
Příloha č. 4 – FUNKČNÍ PARAMETRY NABÍZENÉHO SYSTÉMU
[1]Krč, R., Vaněček, J. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022. Jak již bylo uvedeno v obecném komentáři k § 1, zásady uvedené v zákoně a jež vyplývají ze směrnice 2014/24/EU, jsou jen částí zásad aplikovaných na veřejné zadávání. Dalšími jsou zásady „3 E“ (effectiveness – účelnost, economy – hospodárnost, efficiency – efektivnost), když hlavním smyslem zadání veřejné zakázky je zajistit plnění, které zadavatel skutečně potřebuje pro zajištění plnění svých úkolů tak, aby uspokojil svou či veřejnou potřebu (účelnost) za co nejnižší cenu (hospodárnost), resp. za nejnižší cenu připadající na jednotku užitečnosti (efektivnost).
[2] Dostupná zde, str. 9, 15, 18
[3]Metodika veřejného nakupování (Naplňování principů 3E v praxi veřejného zadávání), verze 2.0 (odbor Centrální harmonizační jednotka, sekce Finanční řízení a audit, Ministerstvo financí ČR), dostupná zde, uvádí na str. 64, že mezi kritérii hodnocení musí být stanoven vzájemný poměr (váhy nebo jiný matematický vztah, v krajním případě alespoň pořadí podle významnosti pro zadavatele), který by měl odpovídat charakteru předmětu plnění a přidané hodnotě pro zadavatele (např. kritérium hodnocení kvalifikace nebo zkušenost osob, které se mají přímo podílet na plnění veřejné zakázky, má mít logicky větší váhu u služeb, kdežto u běžných dodávek má dané spíše marginální význam bez vlivu na kvalitu plnění, a proto by požadavky měly být stanoveny v kvalifikaci).
[4]Viz např. rozhodnutí ÚOHS č.j. ÚOHS-11177/2024/161 ze dne 14. 3. 2024: (40) Zdůrazňuji, že je třeba s respektem k autonomii vůle zadavatele brát v potaz, že je to právě zadavatel, který nejlépe zná svoji potřebu, a tedy je oprávněn stanovit zadávací podmínky tak, aby plnění vzešlé z daného zadávacího řízení bylo schopné realizovat co nejlépe předmět dané veřejné zakázky. Odůvodněnost takové volby musí zadavatel podložit dostatečnými argumenty, což nastalo i v tomto případě. Pokud je daný požadavek zadavatele přiměřený a odůvodněný, tak jej nelze považovat za nezákonnou překážku hospodářské soutěže, zejména pokud je hospodářská soutěž omezena jen částečně. ... (41) Z judikatury se podává, že „(…) povinnost vážící se k objasnění skutkového stavu věci stran důvodnosti jednotlivých konkrétních zadávacích podmínek leží na zadavateli“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2023, č. j. 6 As 338/2021-52, bod 32).
[5] Viz Wierzbicki, Andrzej P.: Reference Point Approaches and Objective Ranking, str. 6, dostupné online.