Hodnoticí kritérium:
REFERENČNÍ ZAKÁZKY
Referenční zakázky mohou být užitečným zdrojem informací o schopnosti dodavatele zvládnout srovnatelnou zakázku, je však nutné s nimi pracovat transparentně, přiměřeně a v přímé vazbě na předmět plnění. Kvalitativní hodnotící kritérium v podobě referenčních zakázek pomáhá ověřit schopnost dodavatele dodat požadované plnění kvalitně a v přiměřeném riziku.
Při stanovení dílčích hodnotících kritérií, tedy i referenčních zakázek, je podstatné, aby respektovaly základní zásady transparentnosti a nediskriminace, odpovídaly charakteru a složitosti veřejné zakázky a současně umožnovaly zadavateli nabídky vyhodnotit. Proto je povinností zadavatele, aby poskytl v rámci zadávacích podmínek relevantní, přesné a úplné údaje o způsobu hodnocení nabídek, které by mohli uchazeči zohlednit při rozhodování o své účasti v zadávacím řízení a při následné přípravě svých nabídek. U kvalitativních kritérií musí zadavatel rovněž uvést postup a způsob, jakým budou jednotlivé nabídky hodnoceny.
¶ Popis kritéria
V tomto případě hodnotíme reference, tedy předchozí projektové realizace, které úzce souvisí s předmětem veřejné zakázky (referencí nemusí být přitom nutně plnění z veřejné zakázky, ale i z jiných zakázek mezi běžnými komerčními subjekty), a to nad rámec referencí jakožto technických kvalifikačních požadavků (seznamu významných dodávek nebo významných služeb, viz k danému více dále).
Obvykle může být v rámci tohoto kritéria hodnoceno:
- Množství věcně a technicky obdobných referencí – zadavatel vymezí v zadávacích podmínkách minimální počet referencí na prokázání kvalifikace s tím, že každou další nabídnutou bodově bonifikuje (dalšími body může bonifikovat, pokud se na dané referenci podílel ten samý realizační tým, které dodavatel nabídne a zasmluvní do zakázky, tj. pokud je prokázána vazba na realizační tým). Věcně a technicky obdobnou referenci lze chápat jako plnění se srovnatelnou funkční a organizační komplexitou.
- U IS/IT lze pak hodnotit i chybovost, resp. řádnost plnění dle předložených referencí, popř. dosažené a doložitelné výsledky v rámci referenční zakázky (typicky doložitelná a prokazatelná dostupnost, reakční a obnovovací doby nebo jiné metriky dle sjednané „SLA“, tedy dohody o úrovni služeb, úspěšné uvedení do provozu či migrace, prokázané například auditními zprávami nebo potvrzením objednatele). Pro zjednodušení lze užít tzv. písemných potvrzení objednatele referenční zakázky, kterými takový objednatel potvrdí řádné splnění dané zakázky (pro zajištění porovnatelnosti zadavatel takový dokument vzorově předpřipraví a učiní závazně součástí zadávacích podmínek).
- Pokud jsou minimální reference nižší než předmět veřejné zakázky, tak lze hodnotit i „míru přiblížení se“ k předmětu veřejné zakázky – například, pokud je předmětem veřejné zakázky dodávka IS s podporou 400 uživatelů (a minimální požadovanou referencí je dodávka IS s podporou aspoň 200 uživatelů, tak zadavatel pak může bodově hodnotit referenci v podobě dodávky IS s podporou více než 200, resp. až 400 uživatelů, případně i více).
- Hodnotit lze například i možnost evidence informací o každých 100 unikátních uživatelích nad rámec minimálního počtu 200 uživatelů u požadované reference (významné zakázky) uvedené v rámci seznamu významných zakázek.
Jak už je výše uvedeno, u hodnocení referencí je nutno vždy pamatovat na souvislost s předmětem veřejné zakázky a hodnotit tak pouze skutečnosti, které s ním (úzce a bezprostředně) souvisí, jinak může být takové hodnocení shledáno za diskriminační a odporující zákonu.
Zadavatel přitom musí odlišovat technickou kvalifikaci a hodnocení. Technická kvalifikace v podobě tzv. seznamu významných dodávek včetně významných služeb poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, dále jako „ZZVZ“, zůstává možnou případnou podmínkou účasti (minimálním „prahem“) posuzovanou binárně (ano/ne), nikoli škálou kvality, která se následně hodnotí v rámci hodnocení nabídek.
Hodnocení referencí dodavatele jako takového je třeba také odlišovat od hodnocení referencí (zkušeností, vzdělání, odborné praxe) jednotlivých členů týmu realizačního týmu dodavatele, které se věnujeme v hodnotící kartě Kvalita realizačního týmu.
CITACE:
14. Není pravdou, že dodavatel jako celek disponuje zkušeností pouze ve „formálním“ smyslu, neboť je pouze osobou, jejímž jménem byla referenční služby plněna. V rozhodovací praxi Úřadu a správních soudů je naopak dlouhodobě akcentována reálná (faktická) zkušenost dodavatele, což se projevuje např. při přechodu referencí při převodu závodu. Dodavatel tedy není pouhou obchodní firmou označenou pod předloženou referencí, ale subjektem, který prostřednictvím svých personálních a materiálních kapacit a na svou odpovědnost poskytoval plnění předmětné reference.[24] Vztah k budoucímu předmětu veřejné zakázky je u hodnocení fyzických osob a hodnocení referencí společnosti srovnatelný. V obou případech musí být zajištěna provazba k budoucímu plnění. Nelze však dovozovat, že tato provazba je možná jen u fyzických osob, a nikoliv u dodavatele jako právnické osoby.[25]
33. Zadavatel se demonstrativním výčtem obsaženým v § 116 odst. 2 zákona tedy může inspirovat, ale jím stanovená jiná kritéria musí vždy splňovat pravidla § 116 odst. 1 zákona (tedy provázanost s předmětem veřejné zakázky), což se v šetřeném případě nestalo, jak bude podrobněji vysvětleno níže. Jak také uvádí odborná literatura, „[s]ouvislost s předmětem zadávané veřejné zakázky je základní podmínkou a zásadním mantinelem pro využitelnost konkrétního kritéria (parametru) pro účely hodnocení nabídek. Není-li kritérium spojené s předmětem veřejné zakázky, není možné jej v nadlimitním ani podlimitním režimu (vyjma ZPŘ, srov. § 53 odst. 6) využít“.[39] Obdobně také: „Kritéria kvality musejí být bezprostředně spjata s předmětem veřejné zakázky“ (pozn. tučné zvýraznění doplněno)
36. Požadavek § 116 odst. 1 zákona na provázanost kvalitativního hodnoticího kritéria s předmětem plnění veřejné zakázky znamená, že má být hodnocena kvalita nabízeného plnění tak, aby bylo možno vybrat nejvýhodnější nabídku. Mají-li tedy být nabídky v zadávacím řízení hodnoceny na základě zkušeností, nelze vycházet ze stejného standardu zkušenosti, která by běžně postačovala pro prokázání kvalifikace, neboť kritéria kvalifikace slouží k provedení „hrubého výběru“ mezi uchazeči o veřejnou zakázku s tím, že jeho výsledkem není výběr toho nejlepšího, ale pouze zúžení skupiny relevantních uchazečů. Hodnocení nabídek naopak slouží k identifikaci jemnějších rozdílů mezi plněním nabízeným jednotlivými uchazeči, k jejich porovnání mezi sebou a k výběru té skutečně nejvýhodnější nabídky.
38. Obecně hodnocení zkušenosti dodavatele není zákonem zcela vyloučeno (což ostatně nerozporuje ani Úřad), nicméně stanovení hodnoticích kritérií založených na zkušenosti dodavatele by muselo být koncipováno poněkud odlišně než jak se běžně stanovuje kritérium kvalifikační. Ke splnění kvalifikace zpravidla stačí prokázat, že dodavatel (řádně a včas) splnil referenční zakázku na obdobné plnění o určitém rozsahu či finančním objemu. Jde tedy o prokázání schopnosti dodat plnění o určitých parametrech. To se však očekává od každého uchazeče o zadávanou veřejnou zakázku, jde tedy svým způsobem o minimální standard. Takové pojetí hodnoticího kritéria ovšem o schopnostech dodavatele vypovídá spíše obecně a v hrubých obrysech. Proto je dostatečné pouze pro účely posouzení kvalifikace, nikoliv však pro hodnocení nabídek. Kritéria hodnocení by měla naopak umožnit v rámci množiny kvalitních nabídek odlišit jednotlivé úrovně kvality a vybrat tu nejvýhodnější nabídku.
46. Je nutno zdůraznit, že i přes posun v úpravě hodnoticích kritérií (tj. umožnění hodnocení zkušeností členů realizačního týmu) je nutno rozlišovat mezi obecnou zkušeností dodavatele (referencemi) a kvalifikací jeho jednotlivých pracovníků, což potvrzuje i odborná literatura.[41] „Změna je v souladu s novou zadávací směrnicí, v jejímž znění se odrazila kritika staré evropské úpravy a souvisejících rozhodnutí SDEU. Ten v několika rozsudcích interpretoval minulou směrnici o zadávání veřejných zakázek způsobem, který podle převládajícího názoru znemožňoval použití předcházejících zkušeností dodavatele jako hodnotícího kritéria. Nová směrnice o zadávání veřejných zakázek proto rozlišuje mezi obecnou zkušeností dodavatele jako kvalifikačním kritériem a kvalifikací osob zapojených do realizace veřejné zakázky. Podmínkou použití nového hodnotícího kritéria však je, aby kvalifikace a zkušenost osob měly významný dopad na plnění zakázky. Zadavatelé by tak měli důsledně zvážit, zda je skutečně použití tohoto kritéria odůvodněno povahou konkrétní veřejné zakázky, následně jej co nejpřesněji vymezit a závěrem provedené hodnocení důkladně odůvodnit“ (pozn. tučné zvýraznění doplněno). I použití hodnoticího kritéria dle § 116 odst. 2 písm. e) zákona tedy podléhá posouzení vazby na předmět veřejné zakázky.
(rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, spisová značka: ÚOHS-R0050/2025/VZ, číslo jednací: ÚOHS-18963/2025/162 ze dne 23. 5. 2025)
Přitom současně platí, že jak požadavky technické kvalifikace (včetně například požadovaných minimálních finančních objemů), tak i hodnotící kritéria musí být stanoveny v souladu se základními zásadami § 6 ZZVZ, tedy musí být přiměřené, transparentní a nediskriminační. V duchu této zásady sice například finanční objemy jednotlivých referencí (v přiměřené výši k předmětu, složitosti a charakteru veřejné zakázky) požadovat lze, ale lze je hodnotit (vzájemně porovnávat) jen tehdy, pokud jsou objektivně zdůvodněny vazbami na složitost a rozsah porovnávané veřejné zakázky. Finanční objemy totiž nemusí mít žádnou vypovídající hodnotu a mohou být tak minimálně potenciálně diskriminační. Zásadně by též neměly být hodnoceny reference, které nesplňují požadavky technické kvalifikace, nebo pouhá reputace dodavatele.
Metoda hodnocení musí být předem transparentně popsána v rámci zadávacích podmínek. Údaje určené k hodnocení musejí být úplné při podání nabídky; po uplynutí lhůty pro podání nabídek je nelze doplňovat (viz § 46 odst. 2 ZZVZ).
Cílem kritéria je současně vybrat řešení, které je v souladu se zásadami 3E účelné, hospodárné a efektivní (v anglicky psané literatuře se lze setkat i s pojmem MEAT – Most Economically Advantageous Tender).
Zásadně by též neměla být omezena možnost prokázat se referencemi (i pro účely hodnocení) z jakéhokoli členského státu Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederace nebo jiného státu, který má s Českou republikou nebo s Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelům z těchto států k zadávané veřejné zakázce.
Určitou faktickou nevýhodou hodnocení referencí může být ta skutečnost, že se tím stírá potenciální procesní výhoda zákonné možnosti nabídky nejprve vyhodnotit a až pak teprve zjišťovat podmínky účasti u vítězného uchazeče (viz § 39 odst. 4 ZZVZ), neboť nemá smysl hodnotit reference, aby posléze muselo být případně celé hodnocení prováděno znovu (pro nesplnění podmínek účasti – technické kvalifikace v podobě seznamu významných dodávek nebo významných služeb).
¶ Kdy toto kritérium využít?
Toto kritérium je vhodné zohlednit zejména v případě, kdy zadavatel chce nad rámec obligatorních požadavků v podobě seznamu významných dodávek / služeb ocenit také přidanou hodnotu v podobě některých kvalitativních aspektů těchto referencí, které sice nejsou nezbytné, ale mohou významně přispět ke kvalitnější realizaci veřejné zakázky s větší užitnou hodnotou. Z logiky věci je toto kritérium využitelné zejména u větších, komplexních projektů, kde je kladen velký důraz na minulé prokazatelné zkušenosti dodavatele v dané oblasti. U těchto projektů reference dodavatele prokazují schopnost řídit rizika, integrace a kvalitu projektu jako celku – a to z nabídkové ceny, ani smluvních závazků nejde úplně posoudit.
¶ Jakou dát hodnoticímu kritériu váhu?
Pro určení rozmezí jsou zásadní 2 kritéria, a to dodržení:
- zásady přiměřenosti, transparentnosti a zákazu diskriminace (§ 6 ZZVZ) a
- zásad 3E (Směrnice 2014/24/EU) transponovaných v § 114 odst. 2 ZZVZ (nejvýhodnější poměr nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality)[1].
CITACE:
Připomínám, že vymezení hodnoticích kritérií (a jejich vah) zcela závisí na uvážení zadavatele, a to do té míry, že hodnoticí kritéria by měla být stanovena takovým způsobem, aby umožnila zadavateli vybrat nejvhodnější nabídku s ohledem na jeho požadavky a potřeby a aby vyjadřovala nejvýhodnější poměr nabídkové ceny a kvality.
(z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, č.j. 31780/2025/161, ze dne 26. 8. 2025)
Toto ustanovení (pozn.: § 6 ZZVZ) totiž v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona o veřejných zakázkách, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky.
(z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. 1 Afs 20/2008-152 ze dne 5. 6. 2008)
Právě povinnost zadavatele postupovat v souladu se zásadami 3E, tedy hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti (byť v ZZVZ výslovně nepsaných, ale minimálně z rozhodovací praxe vyplývajících) a tím i obdržet co možná nejlepší hodnotu za peníze („value for money“), pak znamená, že zadavatel musí být schopen přiřazené váhy vyjádřit a zejména i objektivně obhájit, i finančně. Za tímto účelem by si měl předem udělat ekonomickou analýzu jednotlivých kvalitativních hodnotících kritérií (jejich nákladovosti) včetně přidělovaných bodů a použitých vah, kdy takové nastavení hodnocení by mělo v souladu se zásadou 3E upřednostňovat nabídky s poměrem očekávané kvality (užitné hodnoty) za ještě přiměřenou cenu, tzn. aby pokud možno výrazně nerostl mezní náklad na další hodnocený bod kvality, kdy taková vyšší kvalita by se už pak ekonomicky zadavateli nevyplácela (samotná existence a dodržení formalizovaného procesu zadávacího řízení dle zákona o zadávání veřejných zakázek podle nás k naplnění zásad 3E nestačí). Zároveň by takto zjištěná modelová cena měla odpovídat i obvyklým cenám na trhu (z důvodu zachování zásady zákazu diskriminace a současně, aby se zadavateli vůbec sešly nějaké nabídky do zadávacího řízení).
V případě vícekriteriálního hodnocení je potřeba mít na paměti, že správnost celkového hodnocení nabídek je přímo determinována správností stanovení předpokládané hodnoty, vah jednotlivých kritérií (případně jiného matematického vztahu mezi nimi) a rozsahu jejich bodového hodnocení. Pokud se správně stanoví předpokládaná hodnota veřejné zakázky a od toho se odvíjející váha (která znamená pro zadavatele ještě přiměřenou akceptovatelnou cenu za jeden bod kvality, kdy takový bod kvality se mu zároveň ekonomicky vyplatí) a přiměřeně velké bodové rozptyly, je dle našeho názoru v praxi vhodné užít tradičního matematicky lineárního způsobu hodnocení nabídek (v takovém případě totiž pak nedochází k příliš velké odchylce od teoreticky ideálního a přesného hodnocení založeného na mezních užitcích za každý další prvek kvality).
Obecně tedy platí, že:
{[Cena za nejkvalitnější nabídku (cena za nabídku s 100 % bodů za kritérium kvality v podobě referenčních zakázek) * váha kritéria ceny] + [100 % bodů za kritérium kvality v podobě referenčních zakázek * váha daného kritéria kvality]} - {[Předpokládaná hodnota * váha kritéria ceny] + [0 % bodů za kritérium kvality v podobě referenčních zakázek]} ≤ zásada přiměřenosti a 3E (ekonomicky vyjádřený přínos pro zadavatele musí být rovný nebo vyšší než navýšení ceny spojené s navýšenou kvalitou v podobě hodnocených referenčních zakázek).
Dané podle nás odpovídá i ustanovení § 114 odst. 2 ZZVZ, které stanoví, že ekonomická výhodnost nabídek se hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality. Obdobně v předchozím zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, bylo uvedeno, že rozhodne-li se zadavatel pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí hodnotící kritéria tak, aby vyjadřovala vztah užitné hodnoty a ceny. Viz k danému i metodika Ministerstva pro místní rozvoj pro hodnocení nabídek dle ekonomické výhodnosti[2], ve které se uvádí, že procesně v rámci tohoto přístupu dochází k oceňování požadovaných vlastností v porovnání s jejich náklady. Výsledkem pak může být, že bude ekonomicky výhodnější koupit dražší produkt, pokud jeho vlastnosti budou znamenat dostatečně vysoký přínos pro dosažení cílů zadavatele. Tato metodika současně stanoví, že kritéria musí souviset s plněním veřejné zakázky a měla by mít souvislost s užitnou hodnotou zboží. Dle této metodiky by se zadavatel současně měl mj. ptát „jaké přínosy by měla vyšší dosažená hodnota u konkrétního kvalitativního kritéria? O kolik bychom byli ochotni zaplatit více, aby byla dosažená kvalita vyšší?“.[3]
Zároveň vždy platí, že váha ceny by nikdy neměla být marginální – zajišťuje tlak na efektivní hospodaření s veřejnými prostředky a omezuje riziko předražených zakázek. Její váha tedy musí být dostatečná, aby motivovala uchazeče k optimalizaci „kvalitativně orientované“ cenové nabídky.
Alternativně lze využít i tzv. funkčního přepočtu ceny. Funkční přepočet ceny znamená, že zadavatel upraví nabídkovou cenu o hodnotu odpovídající přínosu získaného v rámci získané kvality. Jinými slovy – „očistí“ cenu od hodnoty přidané kvality a teprve takto přepočtenou cenu používá pro hodnocení.
Doporučujeme přitom užít spíše procentuálního (relativního) snížení ceny – za každý dosažený bod kvality se cena nabídky sníží o předem definované procento; například každý bod snižuje cenu o 1 % – při zisku 9 bodů by tak cena byla „fiktivně“ snížena o 9 % (absolutní snížení ceny snižuje ceny nerovnoměrně v návaznosti na její výši a tím se hodnocení „pokřivuje“, u relativního procentuálního snížení tento problém odpadá). Tímto způsobem je zajištěno, že body za kvalitu nejsou pouze abstraktní metrikou, ale mají reálný ekonomický dopad. Veřejný zadavatel tímto postupem vytváří cenovou brzdu pro kvalitativní přirážku a zároveň zachovává motivační efekt kvalitativního kritéria. Zavedení funkčního přepočtu ceny také usnadňuje transparentní srovnání nabídek – zejména v případech, kdy rozdíl v kvalitě není příliš vysoký, ale cenový rozdíl je značný. Umožňuje rovněž efektivněji obhájit výběr vítězné nabídky při kontrole přiměřenosti veřejných výdajů.
Každé hodnotící kritérium musí mít přiřazenou váhu v celkovém hodnocení (nebo jiný matematický vztah vůči ostatním hodnotícím kritériím) a jasně definovaný způsob bodování. Je důležité, aby[4]:
- Hodnotící kritéria (včetně případných subkritérií) byla měřitelná, objektivní, přiměřená a měla přímou souvislost s poptávaným předmětem plnění.
- Měla by být ověřitelná – například skrze (sub)dodavatelské smlouvy, potvrzení objednatele, auditní zprávy apod.
- Měla zároveň pozitivní ekonomický dopad na ekonomiku realizace projektu (dodržení zásad 3E), a to včetně jejich bodového hodnocení a zadavatel by měl být schopen tyto pro něj ekonomicky výhodné provazby prokázat pro případ kontroly/přezkumu (např. lze objektivně předpokládat, že kvalitnější doložitelná reference bude mít pozitivní vliv na dodržení kvality a bezvadnosti plnění a tím i dodržení nebo i předstižení harmonogramu a tím i finanční úspory v podobě rychlejšího nasazení nového levnějšího řešení).
- Způsob hodnocení byl transparentní.
- Požadavky byly přiměřené předmětu zakázky.
CITACE:
30 …. Požadavek jednoznačnosti, konkrétnosti a přesnosti zadávací dokumentace plyne z obecné zásady transparentnosti a přiměřenosti zakotvené v ustanovení § 6 odst. 1 zákona. Povinností zadavatele je tedy podrobně popsat způsob a metodu hodnocení nabídek z hlediska jednotlivých dílčích kritérií hodnocení tak, aby si uchazeči o veřejnou zakázku mohli vytvořit jasnou představu o tom, jakým způsobem budou jejich nabídky hodnoceny. V šetřeném případě zadavatel sice vymezil rozsah bodového ohodnocení, v rámci kterého bude přidělovat body při hodnocení jednotlivých dílčích kritérií, a váhu tohoto hodnocení v rámci celkového hodnocení nabídky, blíže již však nikde neupřesnil, dle jakého klíče bude tyto body přidělovat a jaké nabídky tak bude považovat za pro něj nejpřínosnější, a které údaje tak budou v jejich výsledku hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením. Pouhé přidělení procentní váhy dílčímu kritériu hodnocení, určení rozsahu bodového hodnocení, které je možné v rámci daného dílčího kritéria hodnocení jednotlivým nabídkám přidělit a uvedení podkladů, z nichž bude zadavatel při hodnocení vycházet, není dostačujícím vymezením způsobu hodnocení nabídek podle kritérií hodnocení. Úřad zdůrazňuje, že uchazeči o veřejnou zakázku musí být předem, tj. již před podáním nabídky, obeznámeni s preferencemi zadavatele, na jejichž základě budou jejich nabídky hodnoceny v rámci všech kritérií hodnocení tak, aby mohli podat konkurenceschopné nabídky.
(rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, č.j.: 22320/2024/500, ze dne 4. 6. 2024)
Komentář č. 1:
Zmiňovaná ekonomická modelace je založena na myšlence, že zadavatel postupně iteruje vzájemné váhy a podle nich, vycházeje z nějaké předpokládané hodnoty, postupně při různých vahách modeluje nabídkovou cenu nejlevnější, ale nejméně kvalitní hypotetické nabídky a nabídkovou cenu nejdražší, ale nejkvalitnější hypotetické nabídky, a podle toho se tak dopočítává i ceny „jednoho bodu kvality“ při dané váze. Tuto cenu, která musí být zároveň i v jeho rozpočtových možnostech, by si pak měl porovnat se stávajícím jiným nákladem, který bez dané kvality vynakládá, nebo který by jinak prokazatelně vynakládal (a který by při dané kvalitě odpadl) a tato cena za kvalitu musí být menší nebo maximálně rovna takovému jinému nákladu.
Obecně platí, že ideální metodou hodnocení je metoda, která je založena na vztahu jednoho bodu za kvalitu k nárustu ceny, tzn. mezního nákladu na jeden bod kvality – o kolik může být nabídka dražší, aby získala o jeden bod navíc v celkovém hodnocení díky vyššímu bodovému zisku v kritériu kvality.
Metoda mezního hodnocení kvality je ideální a dle našeho názoru i jediná odpovídající objektivní skutečnosti (reálným mezním užitkům), v praxi je však prakticky nemožné takové mezní užitky řádně vypočítat (ohodnotit) v rámci přípravy zadávací dokumentace, proto se pro zjednodušení přikláníme k dnes už běžně využívanému lineárnímu modelu hodnocení. Doporučujeme rovněž stanovit hodnotící (sub)kritéria s menšími bodovými rozptyly mezi kvalitativními stupni, aby na pomyslné geometrické křivce (funkci) toto hodnocení co možná nejvíce kopírovalo křivku mezních užitků. Alternativně a teoreticky k lineárním modelům lze použít i multiplikativních (exponenciálních) modelů, ale takovou variantu považujeme v praxi za také výrazně obtížnou, neboť pomocí exponentu by se muselo přidělovat i samotné bodové ohodnocení v rámci přípravy hodnotících parametrů, nejen samotné vyhodnocení nabídek.
Zásadní je však podle nás zejména správně nastavit bodové hodnocení a váhy podle zásad 3E, a to bez ohledu na užitý hodnotící model. Oboje však musí pro zadavatele naplňovat prvek ekonomické výhodnosti, tj. ještě akceptovatelné ceny za každý jeden bod kvality, kdy takový bod kvality se zadavateli musí ekonomicky vyplatit, včetně přiměřeně stanovených přepočtových vah za dosažené body v každém prvky kvality. Právě řádně stanovené hodnotící stupnice (počty bodů v daném prvku kvality) a váhy (přepočet v poměru vůči ostatním hodnotícím kritériím, pokud je použito), včetně stanovení mezí parametrů, které ještě budou hodnoceny, by měly zároveň ve svém důsledku i eliminovat jakékoli extrémy z podaných nabídek, tj. takové buď extrémně levné nabídky s minimálně kvalitou anebo naopak extrémně drahé s maximální kvalitou se pak v praxi ani „nesejdou“ do zadávacího řízení, a tak v rámci hodnocení ani takové extrémní řešení pak nebude dominovat nad řešením cenově a kvalitativně vyváženým (v literatuře se hovoří o tzv. Korhonenově paradoxu[5], který demonstruje, jak metoda váženého součtu může selhat při výběru vyvážené varianty, a to i když jsou zohledněny všechny váhy kritérií).
V určitých specifických případech může být vhodné užít i metody hodnocení založené na absolutních bodových škálách, kdy zadavatel upustí od poměřování nabídek vůči sobě navzájem a bude je hodnotit podle absolutních kritérií (to znamená, že zadavatel předem stanoví bodovací stupnici nezávislou na konkrétních nabídkách).
¶ Vzor do zadávací dokumentace
Do textu zadávací dokumentace je vhodné vložit následující kapitolu Hodnocení nabídek:
Hodnocení nabídek
Hodnocení nabídek bude provedeno v souladu s ustanovením § 114 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“) podle jejich ekonomické výhodnosti.
Ekonomická výhodnost nabídek bude hodnocena v souladu s ustanovením § 114 odst. 2 věty první zákona o zadávání veřejných zakázek podle nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality.
Pravidla pro hodnocení nabídek
Zadavatel stanovil v souladu s ustanovením § 115 zákona o zadávání veřejných zakázek níže uvedená kritéria hodnocení.
Hodnoticí kritéria byla zvolena v následující struktuře:
a) nabídková cena – váha 80 %;
b) reference – váha 20 %.
Dodavatel uvede údaje o nabídkové ceně do čl. XX návrhu smlouvy, jehož závazný vzor tvoří nedílnou součást zadávací dokumentace jako její příloha č. 1 [Více viz komentář č. 2].
Dodavatel uvede údaje o referencích v rámci kritéria reference v rámci předkládaného seznamu významných zakázek dle čl. XX bod XX zadávací dokumentace.
Komentář č. 2:
Vzor předpokládá, že dodavatel zadá údaje o nabídkové ceně do čl. XX návrhu smlouvy, jehož závazný vzor bude nedílnou součástí zadávací dokumentace. Je také možné uvést, že dodavatel uvede údaje o ceně do samostatné excelovské přílohy, jež bude tvořit nedílnou součást zadávací dokumentace a nabídky, s předem vytvořeným a zamčeným cenovým modelem nabídkové ceny (zadavatel musí v tomto cenovém modelu nastavit matematické vztahy výpočtu nabídkové ceny). Místo nabídkové ceny lze pracovat i s náklady životního cyklu, což lze v případě zejména informačních systémů „na míru“ jen doporučit. Viz i hodnotící karta na náklady životního cyklu.
Komentář č. 3:
Údaje o referencích se navrhují vyplnit v rámci předkládaného seznamu významných zakázek (dodávek/služeb), například také dle vzorové přílohy, která bude další součástí zadávací dokumentace a která bude obsahově pamatovat na veškeré dílčí hodnocené parametry.
Způsob hodnocení kritéria nabídkové ceny
Nabídce s nejnižší nabídkovou cenou ze všech hodnocených nabídek bude přiřazeno 100 bodů. Ostatním nabídkám bude přidělena bodová hodnota stanovená násobkem čísla 100 a poměru hodnoty nejvýhodnější nabídky (tj. nabídky s nejnižší nabídkovou cenou) k nabídce hodnocené. Výpočet odpovídá následujícímu vzorci:
Takto získaný počet bodů bude vynásoben koeficientem 0,80 (tj. váhou dílčího hodnoticího kritéria nabídkové ceny) a následně matematicky zaokrouhlen na dvě desetinná místa.
Komentář č. 4:
Zadavatel je povinen všechny obdržené nabídky do veřejné zakázky seřadit vzestupně podle jejich nabídkové ceny za plnění veřejné zakázky. Nabídka s nejnižším cenou bude figurovat jako čitatel pro celkový výpočet získaných bodů v daném hodnoticím kritériu.
Je zde zároveň nutné zmínit následné vynásobení obdržených bodů koeficientem váhy hodnoticího kritéria (v modelovém příkladě se jedná o koeficient 0,80 neboli 80 %; pokud bude váha hodnoticího kritéria pro nabídkovou cenu 60 %, tak bude koeficient 0,60 apod.).
Způsob hodnocení kritéria reference
V rámci dílčího kritéria reference bude hodnocena kvalita referencí, jak je blíže popsána níže.
Zadavatel upozorňuje, že dodavatel předkládá rozhodné skutečnosti (parametry) již v nabídce a údaje, které jsou předmětem hodnocení, nelze s ohledem na § 46 odst. 2 ZZVZ po uplynutí lhůty pro podání nabídek objasňovat, měnit či doplňovat.
Hodnocení v rámci tohoto kritéria bude provedeno na základě informací předložených v nabídce dodavatele s tím, že každé nabídce bude v rámci tohoto kritéria přidělen celkový počet bodů v závislosti na počtu bodů získaných v rámci jednotlivých dílčích hodnocených parametrech, a to následujícím způsobem [více viz komentář č. 5]:
Nejkvalitnějším řešením se rozumí nabídka, která získá nejvyšší celkový počet bodů v rámci daného kritéria reference (maximálně však celkem 9 bodů).
|
Hodnocený parametr |
Bodování |
|---|---|
|
Každá uznatelná reference nad rámec minimálních požadavků technické kvalifikace – seznamu významných zakázek dle čl. XX bod XX zadávací dokumentace
|
1 bod za každou uznatelnou referenci navíc nad rámec minimálních požadavků technické kvalifikace – seznamu významných zakázek dle čl. XX bod XX zadávací dokumentace (maximálně však 3 body celkem).
|
|
Vazby na realizační tým
|
1 bod za každou referenční (významnou) zakázku dle seznamu významných zakázek dle čl. XX bod XX zadávací dokumentace nebo uznatelnou referenci, pokud se na ni pracovně podílel ten samý realizační tým (v celém svém rozsahu), který budou současně zasmluvněn do plnění veřejné zakázky v souladu s požadavky technické kvalifikace dle čl. XX této zadávací dokumentace a čl. XX. vzorové smlouvy o plnění veřejné zakázky (maximálně však 3 body celkem). |
| Kvalita (řádnost) plnění |
1 bod za každou referenci uvedenou v rámci seznamu významných zakázek v čl. XX. bod XX zadávací dokumentace nebo uznatelnou referenci, u kterých dodavatel předloží potvrzení objednatele o řádnosti provedení takové referenční zakázky v souladu se závazným vzorem, který tvoří přílohu č. X této zadávací dokumentace (maximálně však 3 body celkem). |
|
Definice |
|
| Uznatelná reference |
Uznatelnou referencí se rozumí reference, která je věcně a technicky obdobnou referenční (významné) zakázce požadované v rámci v čl. XX bod XX zadávací dokumentace. Věcně a technicky obdobnou referencí se přitom rozumí reference na plnění se srovnatelnou funkční a organizační komplexitou.
|
Komentář č. 5:
Při použití hodnoceného parametru vazby na realizační tým se předpokládá, že požadavek na složení realizačního týmu bude součástí technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. c) ZZVZ (jakožto seznam techniků nebo technických útvarů, které se budou podílet na plnění veřejné zakázky, bez ohledu na to, zda jde o zaměstnance dodavatele nebo osoby v jiném vztahu k dodavateli, k danému viz i naše doporučení k hodnotícímu kritériu „Kvalita realizačního týmu“), tj. současně se seznamem významných zakázek (resp. dodávek / služeb). Toto hodnocení zároveň předpokládá, že zadavatel učiní v rámci zadávacích a smluvních podmínek závazným, že tito členové se pak budou posléze také fakticky na plnění veřejné zakázky podílet (včetně mechanismu jejich srovnatelné náhrady pro případ například ukončení pracovního poměru dotčeného pracovníka u takového dodavatele). Zadavatel si také musí upravit definici bodového hodnocení dle povahy své veřejné zakázky (vč. realizační smlouvy), tedy druh smlouvy, odkazy na příslušné články atd (náš vzor – a to celkově, pokud jde o všechny hodnocené parametry a jejich bodování – je pouze orientační).
Komentář č. 6:
V rámci hodnoceného parametru kvality (řádnosti) plnění se předpokládá, že zadavatel vyhotoví závazné vzorové potvrzení objednatele o řádnosti takového plnění (tzv. „hodnotící listinu“), které pak dodavatel případně bude moci od objednatelů získat a do nabídky přiložit (nedoporučuje se nechávat obsah takových potvrzení na libovůli objednatelů, a to z hlediska jednoznačnosti a porovnatelnosti nabídek a tím i přezkoumatelnosti celého hodnotícího procesu).
Uznatelnou referenci lze podmiňovat i minimálním finančním objemem. V takovém případě se však zadavatel vystavuje riziku jeho nepřiměřenosti a tím i diskriminace, zejména ve vztahu k menším dodavatelům (typicky tzv. startupům). Blíže se této problematice věnujeme v rámci komentáře č. 6 k hodnotící kartě Kvalita realizačního týmu. Obecně z hlediska podpory inovativního podnikatelského prostředí a zvýšení konkurenceschopnosti České republiky je lepší preferovat spíše hodnocení kvality členů realizačního týmu než referenčních zakázek jako takových.
CITACE:
[30] Nejvyšší správní soud se s ohledem na vše výše uvedené ztotožnil se závěrem krajského soudu, který ve svém rozsudku uvedl, že jestliže stanovený způsob hodnocení kritérií kvality připouští uvážení hodnotící komise, neznamená to nutně, že by se jednalo o netransparentní postup. Míra transparentnosti totiž závisí především na rozsahu takového uvážení. Jestliže je samotné kritérium kvality či způsob jeho hodnocení natolik vágní či nejednoznačný, že umožňuje svévoli hodnotící komise, lze jistě hovořit o netransparentním vymezení zadávacích podmínek. Je však nutno rozlišovat mezi tím, kdy zadávací podmínky ponechávají hodnotící komisi prostor pro svévoli a kdy ji pouze ponechávají právem aprobovaný prostor pro uvážení.
[34]…. se snižující se jednoznačností hodnotících kritérií stoupají požadavky na kvalitu odůvodnění závěrů hodnotící komise. Zatímco u kvantitativních kritérií obvykle postačí uvést příslušné číselné hodnoty a dosadit je do předem stanoveného vzorce, u kritérií subjektivních je pro zachování zásady transparentnosti nutné, aby hodnotící komise přesvědčivě uvedla, jaké aspekty při svém hodnocení posuzovala, jakou váhu jim přikládala a co bylo důvodem pro různé hodnocení jednotlivých nabídek. Takovéhoto odůvodnění by se dodavatelům mělo v dostatečné míře dostat již v rámci samotného hodnocení nabídek.
(rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j.: 4 As 85/2020 – 38, ze dne 16. září 2020)
Hodnocení tohoto hodnoticího kritéria bude provedeno následovně. Nejlépe hodnocená nabídka (nabídka s nejvyšším počtem dílčích bodů ze všech nabídek) získá 100 bodů. Ostatním nabídkám bude přidělena bodová hodnota stanovená násobkem čísla 100 a poměru hodnoty hodnocené nabídky k nejvýhodnější nabídce (tj. nabídce s nejvyšším počtem dílčích bodů). Výpočet odpovídá následujícímu vzorci:
Takto získaný počet bodů bude vynásoben koeficientem 0,20 (tj. váhou dílčího hodnoticího kritéria referencí) a následně matematicky zaokrouhlen na dvě desetinná místa.
Celkové hodnocení nabídek
Celkový počet získaných bodů je dán součtem počtu bodů (zaokrouhlených na dvě desetinná místa) získaných v rámci dílčích hodnoticích kritérií. Nabídka, která získá nejvyšší počet bodů, bude vyhodnocena jako nabídka ekonomicky nejvýhodnější.
Ostatní nabídky budou seřazeny dle počtu získaných bodů sestupně za nejvýhodnější nabídkou a jejich pořadí bude očíslováno. Pokud dvě či více nabídek dosáhnou stejné bodové hodnoty představující celkové hodnocení nabídky, pak ekonomicky nejvýhodnější nabídkou bude ta, která získá nejvyšší bodový zisk v takovém kritériu hodnocení, které má nejvyšší váhu. Pokud ani postupem podle předchozí věty nebude možné určit konečné pořadí nabídek, rozhodne o konečném pořadí los. Zadavatel provede losování za účasti zástupců dodavatelů, kteří podali nabídku a kteří nebyli vyloučeni ze zadávacího řízení, a které za tím účelem vyzve. Pozvánku k účasti na losování obdrží dotčení dodavatelé e-mailem nejpozději tři dny před dnem losování. Nepřítomnost zástupce dodavatele na losování není důvodem ke zrušení či nekonání losování.
Komentář č. 7:
Zadavatel je povinen sečíst všechny obdržené body, která udělil na základě pravidel uvedených v zadávací dokumentaci, a následně nabídky celkově vyhodnotit.
Vzorovou formulaci řazení nabídek dle jejich ekonomické výhodnosti v případě rovnosti bodů lze dále rozšířit (před konáním losování) o bodový zisk v dalších případných kritériích hodnocení sestupně dle jejich váhy, pokud i u kritérií hodnocení s vyšší vahou je počet bodů shodný (tj. u hodnocení více než dvoukriteriálním). Případně lze stanovit, že v případě rovnosti bodů bude za ekonomicky nejvýhodnější považována nabídka s nejnižší nabídkovou cenou.
¶ Zpráva o hodnocení nabídek
Z hodnocení musí zadavatel vždy sestavit zprávu o hodnocení nabídek. Její náležitosti jsou uvedeny v § 119 ZZVZ, přičemž v praxi zadavatelů byly v minulosti často ze strany orgánu dozoru konstatovány nedostatky v jejím obsahu (tato zpráva je i součástí oznámení o výběru dodavatele dle § 123 dost. 1 písm. a) ZZVZ).
CITACE:
Díl 2
Postup při hodnocení nabídek
§ 119
(1)
Zadavatel provede hodnocení nabídek podle pravidel pro hodnocení nabídek uvedených v zadávací dokumentaci.
(2)
Zadavatel pořídí písemnou zprávu o hodnocení nabídek, ve které uvede
a) identifikaci zadávacího řízení,
b) fyzické osoby, které se na hodnocení podílely; za tyto osoby se považují zejména osoby, které provedly hodnocení nabídek včetně členů komise, pokud ji zadavatel k hodnocení sestavil, nebo přizvaných odborníků, pokud byly jejich závěry zohledněny při hodnocení,
c) seznam hodnocených nabídek a
d) popis hodnocení, ze kterého budou zřejmé
1. hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériím hodnocení,
2. popis hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení,
3. popis srovnání hodnot získaných při hodnocení v jednotlivých kritériích hodnocení a
4. výsledek hodnocení nabídek.
Postup hodnocení nabídek musí být ve zprávě o hodnocení nabídek popsán dostatečně detailně, aby byla naplněna zásada transparentnosti. Způsob hodnocení by tak z ní měl být jednoznačně patrný, a to jak pro účastníky zadávacího řízení (i z důvodu jejich možné procesní obrany proti postupu zadavatele), tak i pro orgány dozoru, potažmo i správní [6].
CITACE:
[82] ………..Úřad na tomto místě předesílá, že pokud jsou předmětem hodnocení referenční zakázky, jako tomu bylo v šetřeném případě, pak aby byl splněn požadavek dle § 119 odst. 2 písm. d) bodu 1 zákona (tj. uvedení hodnocených údajů z nabídek odpovídajících kritériím hodnocení), musí z písemné zprávy o hodnocení nabídek musí zejména vyplývat, jaké konkrétní referenční zakázky byly předmětem hodnocení, s uvedením informací, z nichž je možno dovodit, zda dané referenční zakázky byly zadavatelem bodově hodnoceny skutečně tak, jak ohodnoceny být měly. V písemné zprávě o hodnocení by tak měl být uveden zejména název referenční zakázky, identifikace jejího objednatele a datum jejího provedení. Dále musí být u každé hodnocené referenční zakázky uvedeny případné další údaje, jež byly předmětem hodnocení a za něž byly zadavatelem přidělovány body.
(rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, sp. zn.: ÚOHS-S0670/2021/VZ, č.j. ÚOHS-05217/2022/500, ze dne 10. 2. 2022, pozn.: ztučnění námi doplněno)
¶ Na co je nutné pamatovat v zadávací dokumentaci?
V rámci zadávací dokumentace by zadavatel měl pamatovat v případě hodnocení referencí (kromě jednoznačných pravidel hodnocení, aby podle nich nabídky mohly být porovnatelné a naplnění kritérií ověřitelné) zejména na následující:
1. mít dobře nadefinováno, čím dodavatel bude referenci prokazovat (např. skrze certifikáty, skeny části dodavatelských smluv, potvrzení objednatele („hodnotící listiny“), protokoly o migraci a testech, včetně zátěžových, akceptační protokoly, auditní zprávy apod., včetně uvedení kontaktů na objednatele pro účely ověření). Je však třeba pamatovat na § 45 ZZVZ umožňující dodavatelům předložit i rovnocenné, resp. obdobné doklady, popř. tuto povinnost splnit i odkazem na odpovídající informace vedené v informačním systému veřejné správy (dle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů) nebo v obdobném systému vedeném v jiném členském státu.
CITACE:
§ 45
Předložení dokladů
(1)
Pokud tento zákon nebo zadavatel vyžaduje předložení dokladu, předkládá dodavatel kopie dokladu, nestanoví-li tento zákon jinak. Zadavatel může postupem podle § 46 odst. 1 požadovat předložení originálu nebo úředně ověřené kopie dokladu.
(2)
Pokud zadavatel vyžaduje předložení dokladu a dodavatel není z důvodů, které mu nelze přičítat, schopen předložit požadovaný doklad, je oprávněn předložit jiný rovnocenný doklad.
(3)
Pokud tento zákon nebo zadavatel vyžaduje předložení dokladu podle právního řádu České republiky, může dodavatel předložit obdobný doklad podle právního řádu státu, ve kterém se tento doklad vydává. Doklad, který je vyhotoven v jiném jazyce, než který zadavatel určil pro podání žádosti o účast, předběžné nabídky nebo nabídky, se předkládá s překladem do zadavatelem určeného jazyka. Má-li zadavatel pochybnosti o správnosti překladu, může si vyžádat předložení úředně ověřeného překladu dokladu tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků. Doklad v českém nebo slovenském jazyce a doklad o vzdělání v latinském jazyce se předkládají bez překladu; zadavatel může povinnost předložit překlad prominout i u jiných dokladů. Pokud se podle příslušného právního řádu požadovaný doklad nevydává, může být nahrazen písemným čestným prohlášením.
(4)
Povinnost předložit doklad může dodavatel splnit odkazem na odpovídající informace vedené v informačním systému veřejné správy nebo v obdobném systému vedeném v jiném členském státu, který umožňuje neomezený dálkový přístup. Takový odkaz musí obsahovat internetovou adresu a údaje pro přihlášení a vyhledání požadované informace, jsou-li takové údaje nezbytné.
V případě, že smlouva o referenčním plnění byla zveřejněna v registru smluv, může si zadavatel takové reference ověřit i tam (viz k danému i § 39 odst. 5 ZZVZ, s ohledem na zásadu transparentnosti by i o takovém ověření pak zadavatel mě provést záznam do dokumentace k veřejné zakázce).
2. ustanovení, že předmětem hodnocení nemohou být (a nebudou) nabídky, jejichž reference nesplní podmínky účasti (technickou kvalifikaci) stanovené zadavatelem nebo z obsahu zadávacích podmínek musí taková skutečnost minimálně vyplývat.
¶ Příklady z praxe
¶ Vytvoření UX návrhu nové webové prezentace Ministerstva zahraničních věcí
| Odkaz na profil zadavatele: | https://nen.nipez.cz/verejne-zakazky/detail-zakazky/N006-24-V00000951 |
| Zadavatel: | Ministerstvo zahraničních věcí |
| Popis předmětu veřejné zakázky: | Předmětem veřejné zakázky je dodávka dokumentovaného UX návrhu nové webové prezentace MZV a zastupitelských úřadů situovaných v zahraničí, která reflektuje potřeby MZV a zastupitelských úřadů. Výstup z plnění této (předmětné) veřejné zakázky „Vytvoření UX návrhu nové webové prezentace Ministerstva zahraničních věcí“ bude podkladem pro navazující zadávací řízení, jehož předmětem bude vývoj tohoto návrhu. Cílem UX návrhu nové webové prezentace MZV je vytvořit komplexní, rychlou, responzivní a graficky nadčasovou webovou prezentaci s ohledem na cílové skupiny, která je uživatelsky příjemná, přehledná, srozumitelná, intuitivní a zároveň poskytuje možnost efektivního řešení životních situací, ve kterých se představitelé jednotlivých cílových skupin nachází. Sekundárním cílem UX návrhu nové webové prezentace MZV je vytvoření flexibilního řešení pro úpravy a možnost editace obsahu, včetně možnosti vytváření vlastních stránek. |
| Druh veřejné zakázky | veřejná zakázka na služby |
| Druh zadávacího postupu | zjednodušené podlimitní řízení |
| Režim veřejné zakázky | podlimitní veřejná zakázka |
Komentář č. 8:
Z komentované zadávací dokumentace vyplývá, že zadavatel hodnotil mj. zkušenosti dodavatele s realizací obdobného předmětu plnění v podobě dvou projektů předložených dodavatelem v rámci seznamu významných služeb (referencí), z nichž jeden byl z dvojice „redesignu komplexní webové prezentace včetně tvorby design systému a wireframů, neboli drátěných modelů v minimální hodnotě 1 200 000 Kč bez DPH“ (dle volby dodavatele) a druhý byl projektem v podobě „komplexní analýzy webové prezentace, včetně zahrnutí výzkumných metod a zpracování odpovídajících výstupů v minimální hodnotě 300 000 Kč bez DPH“.
U každého referenčního projektu přitom měl zadavatel potvrdit „ano/ne“, zda daný projekt splňuje uvedené parametry (tím je zastropován i maximální počet získaných bodů). Splnění parametru bylo hodnoceno vždy jedním bodem. Kritériu byla celkově přiřazena váha 15 % (nebylo rozlišováno mezi oběma kategoriemi hodnocených referenčních projektů).
Doporučujeme přitom, aby cenové kritérium bylo převažující (z hlediska zásad 3E a zejména zásady hospodárnosti). Pokud tomu tak není (jako v tomto případě i při zohlednění„ opčního“ kritéria v podobě ceny za 1 MD dodatečných prací), o to více je třeba podle nás mít odůvodněnu ekonomickou přínosnost (užitnou hodnotu) takového kvalitativního kritéria, resp. kritérií. Máme též zato, že pokud má být součástí hodnocení i cena za 1 MD, měl by ze zadávací dokumentace vyplývat i předpokládaný rozsah takové opce, tj. vyhrazených změn závazku (viz § 100 ZZVZ). V opačném případě by zadávací podmínky mohly být shledány za v rozporu se zásadou transparentnosti a zákazu diskriminace a za nejednoznačné.
Pokud zadavatel nestanoví předpokládaný počet MD, které bude hodnotit, otevírá tím prostor pro spekulace. Dodavatel může v rámci tohoto hodnoceného parametru uvést extrémně nízkou cenu, aby v něm získal maximum bodů, a kompenzovat si tak vyšší cenu v rámci celkové nabídkové ceny (kritérium 1) nebo v rámci kvalitativních kritérií.
Dle našeho názoru také platí, že pokud nezná dodavatel aspoň rámcový potenciální rozsah takových prací, není schopen tyto práce podle nás ani dost dobře nacenit (nemůže zohlednit uvažovaný množstevní rámec a tím nabídku například i snížit). Zadavatel se tak ochuzuje o potenciálně levnější nabídku.
¶ Laserový granulometr
| Odkaz na profil zadavatele: | https://zakazky.vsb.cz/contract_display_2194.html |
| Zadavatel: | Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava |
| Popis předmětu veřejné zakázky: | Předmětem veřejné zakázky je dodávka laserového granulometru, určeného k analýze velikosti částic na základě principu laserové difrakční analýzy, především stavebních hmot, a to včetně příslušenství. |
| Druh veřejné zakázky | veřejná zakázka na dodávky |
| Druh zadávacího postupu | otevřené řízení |
| Režim veřejné zakázky | nadlimitní veřejná zakázka |
Komentář č. 9:
Počet referenčních zakázek nad rámec technické kvalifikace je klasickým příkladem, jak hodnotit reference, který odpovídá i našemu modelovému hodnocení (v rámci jednoho z modelových subkritériíí). Doporučujeme však zohledňovat spíše menší počet referencí (max. 3) nad rámec technické kvalifikace, resp. je otázkou, zda počet referencí v podobě až pěti zohledňovaných nad rámec prokázání technické kvalifikace ještě ve svém důsledku znamená ekonomický přínos a obecně užitnou hodnotu pro zadavatele (v rámci mezních užitků nákladu s tím spojeného – lze uvažovat, že dodavatel s takto širokým rozsahem předložených referencí si tuto svou „zkušenost“ promítne i v ceně a čím více hodnocených referencí je takto bodově zohledňováno, tím více se zadavatel od těchto mezních užitků potenciálně vzdaluje). Lze však kvitovat, že zadavatel v tomto případě cenové kritérium váží alespoň 80 %.
[1]Krč, R., Vaněček, J. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022. Jak již bylo uvedeno v obecném komentáři k § 1, zásady uvedené v zákoně a jež vyplývají ze směrnice 2014/24/EU, jsou jen částí zásad aplikovaných na veřejné zadávání. Dalšími jsou zásady „3 E“ (effectiveness – účelnost, economy – hospodárnost, efficiency – efektivnost), když hlavním smyslem zadání veřejné zakázky je zajistit plnění, které zadavatel skutečně potřebuje pro zajištění plnění svých úkolů tak, aby uspokojil svou či veřejnou potřebu (účelnost) za co nejnižší cenu (hospodárnost), resp. za nejnižší cenu připadající na jednotku užitečnosti (efektivnost).
[2] Dostupná zde, str. 9, 15, 18.
[3]Metodika veřejného nakupování (Naplňování principů 3E v praxi veřejného zadávání), verze 2.0 (odbor Centrální harmonizační jednotka, sekce Finanční řízení a audit, Ministerstvo financí ČR), dostupná zde, uvádí na str. 64, že mezi kritérii hodnocení musí být stanoven vzájemný poměr (váhy nebo jiný matematický vztah, v krajním případě alespoň pořadí podle významnosti pro zadavatele), který by měl odpovídat charakteru předmětu plnění a přidané hodnotě pro zadavatele (např. kritérium hodnocení kvalifikace nebo zkušenost osob, které se mají přímo podílet na plnění veřejné zakázky, má mít logicky větší váhu u služeb, kdežto u běžných dodávek má dané spíše marginální význam bez vlivu na kvalitu plnění, a proto by požadavky měly být stanoveny v kvalifikaci).
[4]Viz např. rozhodnutí ÚOHS č.j. ÚOHS-11177/2024/161 ze dne 14. 3. 2024: (40) Zdůrazňuji, že je třeba s respektem k autonomii vůle zadavatele brát v potaz, že je to právě zadavatel, který nejlépe zná svoji potřebu, a tedy je oprávněn stanovit zadávací podmínky tak, aby plnění vzešlé z daného zadávacího řízení bylo schopné realizovat co nejlépe předmět dané veřejné zakázky. Odůvodněnost takové volby musí zadavatel podložit dostatečnými argumenty, což nastalo i v tomto případě. Pokud je daný požadavek zadavatele přiměřený a odůvodněný, tak jej nelze považovat za nezákonnou překážku hospodářské soutěže, zejména pokud je hospodářská soutěž omezena jen částečně. ... (41) Z judikatury se podává, že „(…) povinnost vážící se k objasnění skutkového stavu věci stran důvodnosti jednotlivých konkrétních zadávacích podmínek leží na zadavateli“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2023, č. j. 6 As 338/2021-52, bod 32).
[5] Viz Wierzbicki, Andrzej P.: Reference Point Approaches and Objective Ranking, str. 6, dostupné online.
[6] Více viz např.: ŠEBESTA, M., NOVOTNÝ P., MACHUREK, T., DVOŘÁK, D. a kol., Zákon o zadávání veřejných zakázek, 2. vydání, 2022, Praha, C.H. Beck, str. 903 - 911.